Emeritní kardinál o konkláve: Jste odříznutí od světa, všude vás hlídají

Být členem konkláve je velmi zvláštní: jste odříznuti od světa, nemůžete si vzít telefon a hlídají vás, tvrdí emeritní westminsterský arcibiskup kardinál Cormac Murphy-O'Connor, který se zúčastnil posledního volebního shromáždění kardinálů, při němž se Joseph Ratzinger stal papežem Benediktem XVI. Informace zveřejnil server BBC.

Během těch dní se důvěrně scházíte s jinými kardinály a debatujete o jménech možných papežů - o tom, jaké před církví stojí výzvy, a o tom, kdo by byl nejvhodnější k tomu, aby se jim postavil. Takovou cestou jsem dospěl k závěru, koho budu volit - přinejmenším na začátku.

Aniž bych chtěl něco opominout, mohu říci, že tehdy určitě panovaly obavy spojené s třetím světem, s Latinskou Amerikou, obavy týkající se chudoby a církve na straně chudých. Mnoha kardinálům to opravdu hodně leželo na srdci.

Nejpohnutějším okamžikem byl příchod do Sixtinské kaple, což je dost dramatické, když všichni kardinálové kráčejí oblečeni v šarlatu. Kdosi pak řekne "extra omnes", tedy "všichni ven", a když se dveře s bouchnutím uzavřou, uvnitř zůstanou jenom kardinálové volitelé.

Pamatuji si, jak jsem se díval na ostatních 114 kardinálů a pomyslel si: "Jeden z nás bude vycházet v bílé sutaně."

Tři kardinálové byli zvoleni skrutátory, tedy těmi, kdo sčítají odevzdané hlasy, a my pak jeden za druhým přicházeli s volebním lístečkem, který jsme vložili do zlaté urny.

Je to slavnostní okamžik, při kterém se nad vámi klene Michelangelova freska Posledního soudu. Bylo to velmi pohnuté, bylo to něco, co si budu pamatovat navždy. Skrutátoři pak lístky zkontrolují a přečtou je nahlas.

Když bylo dosaženo většiny, bylo slyšet cosi jako hluboké oddechnutí a všichni začali tleskat. Kardinál Ratzinger měl skloněnou hlavu. Myslím, že se modlil. Kardinál děkan pak k němu přistoupil a zeptal se jej: "Přijímáš?"

Všichni jsme čekali se zatajeným dechem. Vzpomínám si na ten okamžik velmi dobře, na to ticho, které panovalo. Kardinál Ratzinger vypadal velmi vážně, nejen projasněně, ale také klidně. A jakmile řekl "Ano, přijímám to jako projev Boží vůle", bylo to. Byl papežem.

Benedikt: Přál bych si, abychom povečeřeli

Když byl otázán, jak si chce nechat říkat, řekl Benedikt - musel o tom přemýšlet už předtím. Myslím, že každý kardinál má nějaké jméno v záloze. Já jsem měl na mysli dvě nebo tři: Hadriána, jediného anglického papeže, Řehoře, který poslal svatého Augustina na britské ostrovy, a - skutečně - Benedikta.

Benedikt pak vyšel a venku čekal papežský krejčí se třemi bílými sutanami - velkou, střední a malou. Asi po deseti minutách se vrátil doprostřed síně a my jsme vstali a políbili jeho prsten. Nezáleží na tom, jak jste hlasovali - on je papežem.

Po konkláve Benedikt řekl: "Přál bych si, abyste všichni zůstali a mohli jsme společně přátelsky povečeřet."

A opravdu jsme to udělali... on přišel, dokonale ustrojen. Opravdu mě často zajímalo, jak se cítil. Takže jsme ho přivítali velkým potleskem a měli jsme velmi hezkou večeři s trochou šampaňského na přípitek.

Potom jsme zkoušeli zpívat. Je dost těžké najít jednu píseň, když je kolem vás na sto různých jazyků... a pak si šel odpočinout.

Při minulém konkláve skončilo hlasování rychle. Tentokrát by to mohlo trvat o něco déle.