Amnestie jsou obvyklé spíše na Východě. Důvodem jsou přeplněné věznice i špatná pověst

Amnestie se objevují v nejrůznějších zemích, přičemž jejich důvody, periodicita a rozsah se výrazně liší. Nechybějí přitom státy, které institut hromadného prominutí trestů ve svém právním řádu nemají. Obecně se zdá, že šířeji se amnestie uplatňují spíše na východě.

Častým důvodem tohoto kroku bývá přeplněnost věznic, státní svátky či převzetí moci. Nedemokratické režimy se zase propouštěním vězněných odpůrců vlády snaží vylepšit vlastní pověst.

V Německu je k vyhlášení amnestie třeba přijmout ve Spolkovém sněmu zákon a prezident má pouze právo udělovat milost jednotlivcům. Amnestii Němci považují za problémový akt i kvůli zkušenosti z let 1949 a 1954, kdy mnoho amnestovaných bylo podezřelých z nacistických zločinů.

V Rakousku v duchu křesťanské tradice prezident obvykle vyhlašuje vánoční amnestie, ale na svátky se dostane domů jen několik desítek až stovek vězňů. Obdobně v Německu vyhlašují vánoční amnestie některé spolkové země v rozsahu svých pravomocí, avšak například Bavorsko a Sasko to nepraktikují.

Ani Spojené státy neznají široce pojaté amnestie podobné té, kterou na začátku letošního roku oznámil český prezident Václav Klaus. Dosud udělené amnestie se v USA týkaly konkrétního činu, například ilegální imigrace či dezerce, anebo měly usmířit národ po krvavé občanské válce.

Amnestii udělil už první prezident USA George Washington, a to účastníkům nepokojů vyvolaných daní na tvrdý alkohol. Po občanské válce pak prezidenti Abraham Lincoln i Andrew Jackson amnestovali přívržence poražené Konfederace.

Z poslední doby je známa amnestie prezidenta Jamese Cartera pro Američany, kteří se během vietnamské války vyhýbali odvodu. O amnestii může zákonem rozhodnout i Kongres, například v roce 1986 tak učinil v případě nelegálních přistěhovalců.

V Itálii od roku 1992 amnestie není v rukou prezidenta, ale parlamentu a zákonodárci ji musejí schválit dvoutřetinovou většinou. Naposledy se tak stalo v roce 2006, kdy amnestie promíjela všechny tresty vězení do tří let a dotkla se asi 20 tisíc lidí.

Francie bez amnestie

Ve Francii má prezident, ač přímo volený, velmi omezené možnosti udělování amnestie. V roce 1981 nesměl prezident amnestovat ve 14 kategoriích trestných činů a od roku 2002 je těchto kategorií již 49. Od roku 2007, kdy ve volbách zvítězil Nicolas Sarkozy, se uchazeči o prezidentskou funkci zavazují, že žádné amnestie vyhlašovat nebudou.

V Řecku smí prezident podle ústavy vyhlásit amnestii jen na doporučení ministra spravedlnosti a speciální komise, jejíž většinu musí tvořit soudci. Po pádu diktatury v roce 1974 vyhlásil všeobecnou amnestii pro všechny politické vězně premiér Konstatinos Karamanlis. Spolu s ním ji tehdy podepsalo devět ministrů a prezident z dob vojenského režimu.

V předválečném a komunistickém Polsku se amnestie vyhlašovaly často, naposledy však v přelomovém roce 1989. Nejprve na jaře díky dohodám mezi režimem a opozicí vyšli na svobodu političtí vězni; v závěru roku pak amnestie vyhlášená poslanci změnila odsouzencům trest smrti na 25 let vězení.

Poslední amnestie však skončily vězeňskými vzpourami. Polští experti od té doby hovoří jen o "tichých amnestiích", které mají ulehčit přeplněným věznicím. Jedná se o odklady, přerušení výkonu trestu či předčasná propuštění na svobodu. Za amnestie v pravém slova smyslu tyto kroky považovány nejsou.

V Rusku jsou amnestie v kompetenci Státní dumy, dolní komory parlamentu, a v poslední době se týkaly hlavně podmínečně odsouzených a pachatelů méně závažných trestných činů. V Rusku se nejbližší amnestie čeká při příležitosti letošních květnových svátků a média odhadují, že by se na svobodě mohlo ocitnout kolem 45 tisíc z asi 800 tisíc vězňů.

V Gruzii navzdory odporu opozice v čele s prezidentem Michailem Saakašvilim nová vláda v parlamentu prosadila zákon o amnestii. Postupně přitom snížila odhad množství osvobozených vězňů ze šesti na tři tisíce . Dalším 14 tisícům osobám se na základě tohoto zákona mají tresty zkrátit.

K zemím, které v poslední době amnestovaly velký počet vězňů, patří Barma, kde předloni civilní vláda vystřídala vojenskou juntu. Ze zhruba 60 tisíc vězňů nařídil nový prezident Thein Sein zprvu propustit asi třetinu, při druhé amnestii pak 6359.

Amnestie před návštěvou Baracka Obamy

Další stovky vězňů byly propuštěny loni před návštěvou amerického prezidenta Baracka Obamy. Podle ochránců lidských práv údajně za mřížemi zůstává 300 odpůrců režimu.

Desetitisíce vězňů se dostávají na svobodu i v sousedním Thajsku, kde amnestie vyhlašuje monarcha Pchúmipchon Adundét. Předloni král oslavil své 84. narozeniny propuštěním asi 30 tisíc vězňů, loni bylo na narozeniny královny a korunního prince amnestováno dalších 25 tisíc lidí. Thajské věznice jsou extrémně přeplněné, tresty si odpykává odhadem zhruba 300 tisíc lidí.

Koncem roku 2011 byla vyhlášena bezprecedentní amnestie na Kubě: kvůli návštěvě papeže Benedikta XVI. bylo propuštěno téměř 3 tisíce z asi 80 tisíc vězňů, a to i některé osoby odsouzené za "protistátní činnost".