Odborníci exhumovali tělo Jásira Arafáta. Vzorky mohou zkoumat několik měsíců

Experti v Ramalláhu na západním břehu Jordánu odebrali vzorky z ostatků Jásira Arafáta, které mají pomoci určit příčinu smrti bývalého palestinského vůdce. Cílem je vnést jasno do spekulací, že Arafat byl otráven.

Případ letos v létě znovu otevřela zpravodajská stanice Al-Džazíra, která zveřejnila dokument, podle něhož vědci z ústavu radiační fyziky v Lausanne naměřili nadprůměrné hodnoty radioaktivní látky na Arafatových osobních věcech, jež dala k dispozici vdova po palestinském vůdci Suha.

Vdova v roce 2004 s pitvou Arafáta nesouhlasila, letos v srpnu však vznesla ve Francii obvinění proti neznámému pachateli z vraždy a vyžádala si také prozkoumání ostatků. Mnoho Palestinců je přesvědčeno, že Arafát byl otráven a že za jeho smrtí stojí Izrael a Spojené státy.

Tělo se nepodařilo vyzvednout, pohřeb zrušili

Exhumace začala brzy ráno. Al-Džazíra po několika hodinách oznámila, že se patologům proti očekávání nepodařilo vyzvednout z hrobu celé tělo, takže vzorky musely být odebrány jenom z části ostatků. Původně se počítalo s tím, že tělo bude do hrobu znovu uloženo s vojenskými poctami. Pohřeb se ale nakonec nekonal, protože ostatky zcela vyjmuty nebyly, ale po uzavření hrobky k ní přišli položit věnce zástupci Arafátova Fatahu a Organizace pro osvobození Palestiny.

Palestinské vedení na odpolední tiskové konferenci oznámilo, že na veškeré šetření a testování dohlížejí sami Palestinci. Prokáže-li se otrava, obrátí se na Mezinárodní trestní soud. "Budeme-li mít důkaz, že byl Jásir Arafát otráven, půjdeme k Mezinárodnímu trestnímu soudu," řekl šéf vyšetřovací komise Taufík Tiráví.

Podle stanice Al-Džazíra byli při odebírání vzorků přítomni tři lékaři, tři soudní odborníci, palestinští ministři zdravotnictví a spravedlnosti a také předsedové lékařských a právnických odborů. Kolem mauzolea byly umístěny zástěny a exhumace se odehrála mimo zraky veřejnosti.

"Operace skončila, hrob byl znovu uzavřen a odebrané vzorky byly odevzdány francouzským, švýcarským a ruským odborníkům," sdělil agentuře AFP nejmenovaný člen vyšetřovacího týmu. Při další analýze se bude pátrat po izotopu polonia 210 případně po jiných smrtících látkách, které mohly být Arafatovi podány. Právě izotop polonia 210 se našel na Arafátaových věcech zkoumaných v Lausanne.

V létě, kdy se o Arafátově případu začalo znovu psát, se v některých médiích objevila informace o tom, že švýcarští odborníci našli stopy polonia a rovněž plutonia.

Mluvčí fakultní nemocnice v Lausanne Darcy Christen řekl, že série složitých testů dnes získaných vzorků potrvá několik měsíců. "Nemyslím, že do března nebo dubna příštího roku budeme mít k dispozici něco konkrétního," citovala jej agentura Reuters.

Palestinský generální prokurátor a francouzští prokurátoři už zahájili výslechy několika desítek Palestinců, kteří měli k Arafatovi blízko a mohou podat svědectví o jeho stavu v roce 2004.

Spory odborníků

Arafat zemřel 11. listopadu 2004 v nemocnici u Paříže. Příčina smrti nebyla přesně určena a při toxikologických testech nebyla zjištěna stopa žádného známého jedu. Ve francouzské lékařské zprávě stojí, že Arafát trpěl zánětem, žloutenkou a měl krevní sraženiny.

Odborníci upozorňují, že Arafátovy symptomy neodpovídají přesně otravě poloniem, protože jeho stav se před smrtí nakrátko zlepšil a protože Arafátovi nevypadaly všechny vlasy.

Případů otravy poloniem je popsáno velmi málo, takže mezi odborníky nepanuje shoda v symptomech. V literatuře se uvádí, že projevy se shodují s dalšími druhy radioaktivní otravy - jde hlavně o zvracení, průjem, vypadání vlasů a úbytek bílých krvinek.

Dalším problémem souvisejícím s exhumací je možnost dohledat po osmi letech stopy polonia - látky s asi půlročním poločasem rozpadu. Není totiž jasné, zda bude množství jakýchkoli zachovaných vzorků pro testování dostatečné.

Jean-René Jourdain z francouzského ústavu pro jadernou ochranu a bezpečnost IRSN nicméně podle agentury AFP tvrdí, že otravu poloniem 210, které zabilo v roce 2006 například ruského špiona Alexandra Litviněnka, je možné prokázat i po osmi letech. "Existuje šance to zjistit v případě, že byla podána smrtící dávka, tedy několik mikrogramů," řekl. Upozornil ale také, že v případě, že se někde najde polonium, neznamená to, že šlo nutně o otravu. "Je třeba brát na zřetel, že polonium se nachází i v přírodě, zejména v několika centimetrech horní vrstvy zemského povrchu. Bude třeba provést několikatýdenní analýzu a zjistit, zda jde o polonium přírodní nebo nikoli," řekl.

Jourdain vysvětlil, že polonium se hromadí v játrech, ve slezině, v ledvinách a v kostech. "Po osmi letech je málo pravděpodobné, že by se zachovalo něco jiného kromě kostí," řekl. Na polonium 210 se prý dá usuzovat vždy při vysoké koncentraci olova, protože to při rozpadu této látky vzniká.