Manželky Syřanů z východní Evropy prchají pryč ze země. Z bojů obviňují Američany

Byl to život jako z pohádky a pak se změnil v peklo. Stovky žen z východní Evropy, které si vzaly za manžele Syřany, utekly v minulých týdnech i s dětmi ze země. Zostřené boje v Sýrii rozdělily rodiny a uprchlice teď nevědí, jestli se vůbec někdy budou moci vrátit, napsala agentura AP.

Je mezi nimi i Ksenija Murtadová, šestatřicetiletá Ukrajinka, která utekla minulý týden ze Sýrie se dvěma syny, tříletým a pětiletým. Manžela Azíze nechala v Halabu, největším syrském městě, které je dějištěm nejurputnější bitvy mezi vládními a povstaleckými silami.

"Kdo ví, co se může stát? Je to válka," řekla žena, která byla mezi více než 200 Ukrajinci evakuovanými minulý týden vládním letadlem.

"Naši muži tam zůstali, chtějí bojovat a chtějí bránit své domovy," řekla Murtadová. "Některé rodiny se rozpadnou, některé děti ztratí své otce. My všichni ale žijeme nadějí."

Manželství uzavřených mezi ženami z východní Evropy a Syřany jsou odhadem tisíce. Tyto svazky se zrodily z těsných vztahů navázaných v 60. letech minulého století, kdy tehdejší Sovětský svaz, jeho východoevropské satelitní státy a bývalá Jugoslávie začaly v hojném počtu přijímat studenty z Blízkého východu a z Afriky s cílem rozšířit svůj vliv po celém světě prostřednictvím vzdělané elity.

Jugoslávie byla v té době vůdcem Hnutí nezúčastněných zemí, které mělo těsné vazby na režim Asadovy rodiny. Sovětský svaz měl zase zájem na rozšíření svého politického vlivu na nestabilním Blízkém východě. Předseda kyjevského Centra blízkovýchodních studií Oleksandr Bogomolov připomněl, že sovětské úřady podněcovaly sňatky se Syřany.

Viděly v nich prostředek k získání vlivu v řadách syrské elity od doby, kdy většina syrských studentů začala přicházet z prominentních rodin.

Ženám nabízel sňatek s cizincem možnost útěku před komunistickou represí a příslib lepšího života v cizině, mnohé z nich také lákalo syrské kulturní bohatství a dobré klima v zemi.

Tradice pokračovala i po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Rusky, Ukrajinky a Bělorusky nadále toužily po lepších životních podmínkách a manželích, kteří nepijí. V bývalé Jugoslávii naproti tomu během jejího krvavého rozvratu v 90. letech tato sňatková tendence zeslábla.

Syrský šarm

Murtadová poznala svého budoucího manžela v době, kdy studoval v ukrajinském městě Oděsa počítačové inženýrství. Získal si ji svým šarmem.

"Byl tak romantický, vždycky s květinami, vždycky velmi milý a zdvořilý, nemohla jsem si pomoct a musela si ho vzít," vzpomínala.

Mnoho syrských mužů, kteří se oženili s ženami z bývalých komunistických zemí, pochází údajně z řad vzdělané alávitské komunity, tedy skupiny nejvíce ohrožené povstáním, jemuž dominuje syrská sunnitská většina. V komunistické éře totiž Asadův režim dovoloval cestovat do Evropy jen svým stoupencům.

"Tyto ženy neskončily na venkově v nějaké osadě a nemusely těžce bojovat o živobytí," řekla Katarzyna Goraková-Sosnowská, profesorka na fakultě arabských a islámských studií na Varšavské univerzitě. "Jsou to manželky mužů, kteří absolvovali evropské univerzity, manželky akademiků."

Mezi těmi, které v uplynulých dnech opustily Sýrii, byla i třiapadesátiletá Srbka Biljana Ajúbiová. Se svými třemi dětmi a dalšími bezmála 40 osobami, většinou manželkami a dětmi Syřanů, odcestovala srbským letadlem. Ona osobně nemá sebemenších pochyb o tom, kdo nese vinu na krveprolití, které ji přinutilo opustit manžela v Halabu.

"Vinni jsou Američané. To oni financují rebely, spolu s Katarem a Saúdskou Arábií," řekla žena, jejíž manžel odjet nechtěl, protože "je na to příliš hrdý".

Ajúbíová prý doufá, že syrská armáda "zvítězí a my se vrátíme" do Halabu. Asad podle ní "nemá s masakry nic společného".

Třiapadesátiletá Svetlana Djurdjevičová, původem z Bosny, která se vrátila stejným letadlem vyslaným srbskou vládou, říká, že sektářské násilí v Sýrii jí připomíná válku v její vlasti z let 1992 až 1995. Té unikla provdáním se do Sýrie.

"Je tam občanská válka, stejně jako byla v Bosně," řekla. "Bojují, aby změnili věci k lepšímu, vyvinulo se to ale tak, že to nemůže být horší."