Lékař kdysi Albertu Brownovi řekl, že by s ohledem na to, co prožil, neměl počítat s tím, že se dožije 50 let. Jeho předpověď se ale nevyplnila - bývalý zubař Albert Brown, který za druhé světové války přežil pochod smrti i tři roky v japonském zajateckém táboře, zemřel v neděli ve věku 105 let, napsala agentura AP.
Brownovi bylo téměř 40 let, když byl v roce 1942 společně s dalšími 78.000 válečnými vězni - 12 000 Američany a 66 000 Filipínci - donucen k vyčerpávajícímu pochodu z provincie Bataan na filipínském ostrově Luzon do japonského zajateckého tábora. Při pochodu zemřelo až 11 000 jeho účastníků na následky vyčerpání či týrání ze strany strážců. Mnohým z účastníků pochodu bylo odpíráno jídlo, voda i lékařská péče. Ti, kdo nemohli dál nebo upadli, byli zabiti - zastřeleni, ubodáni nebo sťati.
Ale Brown přežil a tajně všechno zaznamenával s pomocí špačka tužky a malé tabulky ukryté v podšívce svého plátěného batohu. Často se ptal sám sebe, jak je možné, že mnohem mladší a silnější než on zemřeli, zatímco sám dokázal přežít a jít dál.
Živil se pouze rýží
V roce 2007 na každoročním setkání přeživších z Bataanu byl oficiálně uznán jako nejstarší dosud žijící účastník. V japonském zajateckém táboře zůstal od roku 1942 do poloviny září roku 1945 a přežíval výhradně na rýži. Kdysi atleticky urostlý muž, který na vysoké škole hrál baseball, americký fotbal, basketbal a bodoval i v běžeckých disciplínách, zhubnul o 40 kilogramů na méně než 50 kg v době, kdy byl osvobozen.
Navzdory parazitům i nemocem, které v táboře řádily, se Brown soustředil na světlé chvilky. Patřilo mezi ně například malé vítězství spoluvězně, kterého japonští vojáci vyzvali, aby jim opravoval vysílačky. Přitom se mu povedlo ukrást dost součástek na sestrojení malého funkčního rádia, díky němuž mohli vězni tajně poslouchat zprávy ze San Franciska a dozvědět se, že USA ve skutečnosti vyhrály námořní bitvu, kterou Japonci oslavovali jako svoje vítězství.
Brown se narodil roku 1905 v Nebrasce a byl kmotřencem hrdiny Divokého Západu "Buffalo Billa" Williama Codyho, který bral chlapce často na klín a nechával ho, aby ho tahal za vousy. Po smrti otce, železničního inženýra, se rodina přestěhovala do Iowy. Ve 20. letech minulého století vystudoval zubní lékařství a do armády byl povolán v roce 1937. Doma nechal manželku, děti i desetiletou zubařskou praxi, k níž se kvůli válečným zraněním už nikdy nemohl vrátit.
Na konci války byl skoro slepý, měl zlomená záda a krk, a trpěl více než desítkou nemocí včetně malárie, průjmu a horečky dengue. Trvalo dva roky, než se zotavil, a lékař mu řekl, aby si užil následujících pár let, protože zemře, než mu bude 50. Ale Brown se tomuto osudu vzepřel.
