Umřou pandy ve washingtonské zoo hlady? Podle toho, co bude s rozpočtem

Co si teď počnou pandy ve washingtonské zoo? Umřou snad hlady? To by Američané nedopustili, protože je mají zapůjčené od Číny, a Washingtonu by nestálo za to vyvolat právě kvůli roztomilým požíračům bambusu roztržku s Pekingem. O pandy musí být postaráno, ikdyby ošetřovatelé měli medvědům žrádlo platit z vlastní kapsy.

Což se může stát, protože prezidentovi Obamovi a opozičním republikánům v Kongresu už zbývá jen pár hodin, aby se dohodli na federálním rozpočtu pro rok 2011. Amerika už od podzimu funguje v nastavovaném rozpočtovém provizoriu, a pokud se dnes nenajde řešení, přijde o půlnoci washingtonského času "shutdown". Federální vláda zůstane bez peněz a zatáhne rolety.

Ale zatímco na ministerstvech a dalších úřadech by se to projevilo až po víkendu, kdy by úředníci nepřišli do práce a washingtonský provoz by byl nezvykle klidný, na návštěvníky hlavního města USA by shutdown dolehl už zítra.

Zavřena by totiž zůstala všechna washingtonská muzea, která společně se zoologickou zahradou spadají pod fedederální vládou financovaného provozovatele Smithsonian Institution. Přes půl miliónů lidí, kteří dohromady tato muzea v centru Washingtonu přes víkend navštíví, by narazili na zabouchnuté dveře.

Žádní živí motýli a vycpaný slon v Národním muzeu přírodní historie, žádný Picasso v Národní galerii, žádné objekty z Apolla 11 v Národním muzeu letectví a kosmonautiky.... . Nic, zavřeno, prostě shutdown.

A aby toho nebylo málo, zavřeny by po celých Spojených státech zůstaly i všechy národní parky, což by pro sta tisíce turistů (denně parky navštíví přes 800 tisíc lidí) znamenalo zkaženou dovolenou, na kterou se třeba těšili celý svůj život. Jistě by mezi němi byli i Češi, a proto za ně do Washingtonu voláme: "Prosím pěkně, dohodněte se! Vždyť se handrkujete o několik desítek miliard dolarů v rozpočtu o celkové výši 1.7 biliónu!"

Ale říkejte to politikům. Prezident Obama možná tiše počítá s tím, že na shutdownu by nakonec mohl vydělat tak, jak se to povedlo Billu Clintonovi. Ten se dostal do obdobného klinče s republikánským Kongresem v zimě 1995 – 1996, a veřejnost to následně sečetla spíše republikánům. Jenže ti možná zase uvažují, že tentokrát by to mohlo uškodit spíše prezidentovi. Který přece prohlašoval, jak chce být nadstranický, ale teď umíněně trvá na svém, nechce se dohodnout, ani šetřit peníze daňových poplatníků.

Ikdyž samozřejmě, že z obou stran se ozývá: "To ne my - to oni se nechtějí domluvit." Politika je někdy všude, v Praze nebo ve Washingtonu, dost stejná. Kde neplatí, když se dva hádají, třetí se směje. Ten třetí – veřejnost – je na tom totiž často nejvíce bit.