Umí vrtat velké díry, tak zachránil horníky. Nový chilský hrdina přijel z Afghánistánu

Chilská odysea se zavalenými horníky přinesla nové hrdiny. Byli to i ti, kterým se podařilo vyvrtat bezpečnou šachtu, vedoucí k záchraně horníků. Jedním z nich byl také čtyřicetiletý americký vrtný expert Jeff Hart, jenž prorazil poslední úsek tunelu k zavaleným horníkům. K této práci jej povolali z Afghánistánu.

Nedlouho po důlním neštěstí v Chile letos v srpnu si tamní vláda uvědomila, že majitelé dolů nemají k záchranným operacím potřebné vybavení. Tak kontaktovala za tímto účelem firmu Codelco, která se obrátila na americko-chilský Geotec. Jeho manažeři rychle vytvořili elitní tým vrtných expertů z celého světa.

Hart byl povolán z Afghánistánu, kde vrtal studny pro americkou armádu, protože byl jednoduše nejlepší na vrtání větších děr se soupravou T130.

Rozhoduje cit

A tak přiletěl do Chile, aby tam strávil 33 vyčerpávajících dnů při práci s vrtnou soupravou, která nakonec prorazila cestu ven pro 33 uvězněných horníků. Původní odhady záchranných operací počítaly s vysvobozením horníků až někdy kolem Vánoc.

Práce s vrtnou soupravou vyžaduje zkušenost. "Musíte cítit pod nohama, co souprava dělá; cítíte vibrace, podle kterých přesně víte, co se tam dole odehrává," vysvětlil Hart.

Svalnatý, mlčenlivý muž s mozolnatýma rukama a osmahlou tváří obvykle rozbíjí skály kvůli hledání ropy nebo vody. Je zvyklý na extrémní podmínky při práci s hydraulickými pákami, kterými se ovládají kladiva vrtných souprav.

Ale tohle bylo něco jiného - záviselo na něm 33 životů. "Byl jsem dneska nervózní," říkal v den, kdy se podařilo vyhloubit poslední část vrtu. Žertoval, že se mu zastavilo srdce, když zaslechl neočekávané bouchnutí těsně předtím, než se kladivo provrtalo do důlní komory. "Nechtěl jsem, aby se něco pokazilo."

Komplikace: kovová výztuž i zlaté žíly

Postavený za pákami, tlakoměry a dalšími přístroji musel Hart se svými lidmi řešit mnoho problémů při vrtání šachty. V jednom okamžiku vrtná souprava zasáhla kovovou výztuž ve špatně zmapovaném dole, což poškodilo její kladiva. Z USA muselo být zasláno nové vybavení a celý proces se opozdil, zatímco do šachty byly spuštěny silné magnety na vytažení kusů kovu.

Žíly zlata a mědi probíhající horninami byly zase natolik tvrdé, že Hartův tým musel vyvinout veškeré úsilí, aby se kladiva udržela ve správném směru a nestočila se bokem. Během vyčerpávající práce všichni téměř nespali.

A všichni se shodují, že to byla nejobtížnější díra, kterou kdy vyvrtali, především kvůli tomu, že v sázce byly lidské životy. "Když vrtáte kvůli ropě a nepovede se to, je to jiné. Tentokrát byli tam dole lidé," řekl člen Hartova týmu.

"V několika místech jsme měli problémy, vyřešili jsme je společně a nakonec jsme se dostali skrz," dodal Hart. "Mám velikou radost."

Ulice pro horníky

Přesně odhadl okamžik, kdy bylo třeba zmírnit intenzitu vrtání, když se hrot kladiva nacházel ve vzdálenosti pouhých 65 centimetrů nad stropem důlní komory. Méně zkušená ruka by se provrtala s příliš velkou silou, což by ohrozilo horníky, stěny kolem nich by se mohly zhroutit a dokonce by to mohlo ucpat šachtu úlomky vybavení.

"Zvládli jsme to," prohlásil Hart nakonec.

Ve chvíli, kdy se tak stalo, se kolem něj shromáždili příbuzní zavalených horníků, objímali ho a fotografovali se s ním. Stal se jejich novým hrdinou a šampaňské teklo proudem.

Hart bydlí v Arvadě nedaleko Denveru, ale pracuje často v zahraničí na zakázkách firmy Layne Christensen. "Trávíme hodně času od rodin, ale nejsme vystaveni tak velikým rizikům jako ti tam dole," řekl na adresu zavalených horníků. "Teď ale mají ulici, kterou mohou vyjít na povrch."