Mario Gómez, nejstarší z horníků, děkoval Bohu. Všichni okolo ztichli

Dělí je od sebe 43 let. Na povrch se dostali po 69 dnech jako pátý a devátý ze skupiny třiatřiceti horníků. Nejmladší a nejstarší z havířů uvězněných stovky metrů pod zemí. První byl na tom nejhůř psychicky, druhý fyzicky.

Devatenáctiletý Jimmy Sánchez chtěl v chilském dole pracovat jen do září, aby vydělal peníze pro svoji čerstvě narozenou dceru Barbaru, kterou má s o dva roky mladší přítelkyní Helenou. „Děkoval jsem Bohu, že dceru mám. Myšlenky na ni mi pomohly v nejtěžších chvílích,“ řekl Sánchez. „Už nechci trpět.“

Nemohlo být většího kontrastu u přivítání. Fanatického fotbalistu Sáncheze vítal u záchranného vrtu jeho otec v dresu a s vlajkou oblíbeného fotbalového klubu Universidad de Chile, zatímco dělníci v okolí skandovali fanouškovský pokřik klubu.

VŠE O NÁVRATU HORNÍKŮ - ČTĚTE ZDE

Dvaašedesátiletý Mario Gómez, duchovní opora uvězněných horníků, nejzkušenější z uvězněných, vybalil chilskou vlajku s podpisy všech třiatřiceti horníků. Pak se dlouho objímal s plačící manželkou Lilianou. Poté poklekl a modlil se. Všichni v okolí ztichli.

Jimmy Sánchez slíbil své přítelkyni a matce dcery, že si ji vezme, až se z dolu dostane. „Tohle budeme muset ještě probrat. Je přece ještě mladý a musí si užívat života,“ směje se jeho osmačtyřicetiletý otec.

Ale potom s vážnou tváří reportérovi listu El País popisoval, jak se Jimmy dolu, kde pracovala řada jeho příbuzných, bál. Chtěl si najít něco klidnějšího a po večerech si dodělat střední školu.

Zatímco Jimmy Sánchez má život teprve před sebou, Mariův vydá na hodně tlustý román. „Je jako kočka, tohle už bude jeho čtvrtý život,“ řekl novinářům na počátku záchranné akce Mariův starší bratr Reinaldo.

Horníkem je od šestnácti let. Chvíli pracoval i v Brazílii. Jedna z cest za prací do Brazílie mu otevřela i cestu k Bohu. Byl totiž jedenáct dní zavřený v nákladním prostoru lodi, kde neměl nic kromě malé bible a zbytků nákladu ořechů.

Chvíli byl i řidičem kamionu, pak definitivně skončil v dolech. Jeho snem je jít do předčasného důchodu a pořídit si malý autobus. Před deseti lety přišel při důlní nehodě o tři prsty. Kvůli dlouhé práci v dolech trpí silikózou, nemocí způsobenou prachem. Má také vysoký tlak.

Jeho kolegové mu v dole vyhradili ke spánku a odpočinku ten nejméně vlhký kout. V dole byl jedním ze tří vůdců, byl hlavním pomocníkem psychologů z povrchu a zřídil i provizorní kapli.

„Jsme v pořádku, všech 33,“ je asi nejslavnější věta, kterou Mario Gómez napsal v prvním vzkazu záchranářům, kteří se k nim dostali po dvou týdnech od závalu v srpnu. K tomu připojil dnes už legendární třístránkový dopis, v němž vyznává lásku své manželce, s níž má čtyři děti. A ty už mají sedm vnoučat.

Rodinná oslava tak po nezbytných lékařských prohlídkách bude sice početná, ale není jisté, zda ji netrumfne párty oslavující návrat Jimmyho Sáncheze. Na jeho rodinné oslavě má být pět stovek lidí.