Odborníci: Tento typ erupce je na Islandu nezvyklý. Může to trvat i několik měsíců

Letadla nad částí Evropy už opět začínají létat, islandská sopka, která celý chaos způsobila, se však i nadále má čile k životu a v pondělí se znovu silně otřásla. I když oblak popela, který vulkán nyní chrlí, je výrazně nižší než ten z minulého týdne, vzbuzuje kráter nadále respekt a obavy.

Vulkanologové tak musejí znovu a znovu odpovídat na otázku, jak dlouho to ještě bude trvat. Jejich odpovědi však zůstávají poměrně vyhýbavé. Zatím totiž nemají o sopce dostatek informací.

„Nejhorší možný scénář vycházející z historické zkušenosti je situace podobná výbuchu vulkánu Laki v letech 1783-1784,“ popisuje ve svém sloupku na stránkách Reuters odborník na islandské sopky Andrew Hooper. „Tento výbuch měl ohromný dopad na severní polokouli, když snížil teploty až o tři stupně. Vedlo to ke katastrofě daleko za břehy Islandu (kde zemřelo 25 procent populace). V Británii byly zaznamenány tisíce úmrtí kvůli otravě a extrémnímu chladu, v Severní Africe zase spadlo rekordně málo srážek,“ uvedl Hooper.

Dodává ale, že na druhou stranu poslední výbuch nyní už proslaveného kráteru Eyjafjallajökull trval sice dlouho (1821-1823), ale mimo ostrov měl jen minimální následky. A podobně slabá by podle Hooperova odhadu měla být i aktuální erupce, jenomže ve věku létání může mít i drobná kontaminace ovzduší větší následky. Obzvlášť, pokud k ní dojde v blízkosti tak vytíženého vzdušného prostoru jako je ten evropský.

Britský geolog Matthew Roberts pro BBC uvedl, že za tak velké množství popela v ovzduší může fakt, že probuzená sopka leží pod ledovcem. „Interakce roztavené horniny, lávy, a ledu způsobuje, že se láva ochlazuje velmi rychle a rozmělňuje se na malinkaté kamínky. Ty pak vylétají do vzduchu,“ popisuje Roberts, co brání leteckému provozu nad Evropou.

 

GPS a radary

Vulkanologové tak nyní hledají odpověď na jednu hlavní otázku: Jak dlouho bude ještě sopka chrlit do ovzduší směs skla, popela, kamínků a ledu? K vyhodnocení situace slouží dva hlavní zdroje informací: GPS přijímače rozmístěné v okolí vulkánu pracovníky Islandské univerzity a radarové snímky.

Už nyní je ze záznamů zřejmé, že erupce sopky Eyjafjallajökull je jiná, než jaké obvykle vědci na Islandu pozorují. „Obvyklý vzorec islandských erupcí je takový, že se povrch zvedá a roztahuje, přičemž láva stoupá do mělkých, několikakilometrových hloubek. Následuje stažení a pokles povrchu a výlev lávy,“ konstatuje Hooper.

„V tomto případě jsme však zaznamenali, že láva stoupala do okamžiku první erupce 20. března a od té doby došlo k velmi malé deformaci,“ vysvětluje.

Nebezpečný soused

Proto je podle expertů prakticky nemožné odhadnout, kolik lávy je v hloubce ukryto a kdy se vylije na povrch a jako „velmi reálná“ se tak jeví možnost, že opakované erupce vulkánu mohou trvat několik měsíců.

Agentura AP ale v pondělí uvedla, že islandští geologové už na dně kráteru zahlédli "rudou záři", což by naznačovalo, že místo chrlení popela nyní přijde výlev lávy. 

A i pokud by Eyjafjallajökull bouřila ještě několik dalších měsíců, neměla by podle všeho popel chrlit s tak velkou intenzitou a nehrozí zřejmě ani žádné významné změny klimatu. Jde totiž o relativně malou sopku. Pod stejným ledovcem však leží mnohem větší soused, vulkán Katla. A pokud by se ten probudil k životu, škoda by mohla být mnohem větší než to, co jsme viděli v posledních několika dnech.