Rusko se modlí za oběti a pláče s Polskem, píše náš zpravodaj z Moskvy

Ze stanice metra Běloruská vycházejí desítky lidí se sudým počtem květin v rukou. Míří k nedalekému polskému velvyslanectví, aby se poklonili památce obětí sobotního leteckého neštěstí a vyjádřili soustrast Polákům. U plotu ambasády pokládají květiny, pokloní se nebo se krátce pomodlí, zapalují svíčku a zase odcházejí.

Pro většinu z nich je sobotní neštěstí a otázka historické pravdy o masakru v Katyni často jedna spojitá nádoba. Někteří mluví o sobotním leteckém neštěstí jako o druhé Katyni, mnozí zdůrazňují symbolický charakter tragické události: „Je v tom cosi mystického. Skutečnost, že jsou s Katyní spojena už dvě kataklyzmata, dělá z tohoto místa takové symbolické místo,“ vysvětluje Vitalij, pro kterého historie Katyňského masakru není novinkou.

O Katyni poprvé slyšel ještě za války v evakuaci. Tehdy byl jako všichni rozhořčen tím, že se Němci snaží strašný masakr svalit na Sověty. „Mnoho let jsem tak přirozeně prožil v omylu a když jsem se nakonec dozvěděl, že je to další z řady stalinských zločinů, bylo to pro mě velmi bolestné,“ vypráví Vitalij. Nedomnívá se však, že by sobotní neštěstí mohlo způsobit protiruské nálady v Polsku. Na ruské straně podle něj tentokrát neleží žádná vina a Poláci jsou dostatečně inteligentní národ, aby si vše přebrali.

Památku Lecha Kaczynského přišel uctít také čtyřicetiletý Michail se svou ženou. „Vždy jsme si velice vážili jeho snahy nestavět politiku na lži, uvědomovat si její morální stránku. S naší vládou se mu jednalo těžce především proto, že si navzájem nemohli rozumět. Vždyť naše vláda má stále vazby na starý režim, na tajné služby. Rusové se zatím nemají k pokání a očekávat v tomto smyslu nějakou katarzi je marné. Jediná katarze spočívá v tom, že přicházejí lidé s květinami,“ domnívá se čtyřicetiletý Michail, který sice žije v Moskvě, ale původem je z ukrajinského Lvova.

S květinami přišla k polskému velvyslanectví také skupinka mladých lidí. Většina z nich před dvěma týdny viděla Wajdův film Katyň, který odvysílal televizní kanál Kultura. „S Poláky hluboce soucítíme, musí to pro ně být strašné,“ říká osmadvacetiletý Fjodor.

„Patříme k té nepočetné liberální části společnosti, kterou zajímá pravda o Katyňském masakru. Ale musím přiznat, že dvě třetiny mých vrstevníkům o Katyni nic nevědí a dnešní události si nedokážou ani v nejmenším zasadit do souvislostí. Doufejme, že tato tragédie bude určitým popudem pro ruskou vládu, aby zveřejnila celou pravdu o Katyni,“ dodává Fjodor.

V nedalekém římsko katolickém kostele Neposkvrněného početí Panny Marie na Malé gruzínské ulici začala v poledne moskevského času zádušní mše. V předdveří chrámu je vystavena fotografie Lecha Kaczynského, u které hoří desítky svíček. Kostelní lavice jsou plné, u vchodu se tísní ti, kdo se nehlásí ke katolické církvi a přišli jen projevit účast. Mši slouží v polštině představený chrámu otec Jozef.

V kázání připomíná zjevení Krista apoštolům a slova ´Pokoj s tebou´, která jim přinesla útěchu. Přítomné Poláky nabádá, aby nepolevovali ve víře a aby s vděčností vzpomínali na zahynuvší, kteří jejich národ učili svobodně žít. Stranou nenechává ani otázku vyrovnání se s minulostí: „Katyň dlouhá desetiletí rozdělovala polský a ruský národ. Tragická oběť, kterou jsme museli podstoupit, by měla vést oba národy k tomu, aby k sobě zase našly cestu,“ zaznělo v kázání.

Z katastrofy je mediální show 

Poláci, kteří se po mši shromáždili před kostelem neskrývají své dojetí nad projevy soustrasti, které se jim od Rusů už druhý den dostává. „Jsme Rusům vděční za projevy účasti. Od rána nám volají přátelé, všechno s námi prožívají, pláčou s námi, modlí se za nás,“ říká se slzami v očích Polka jménem Jolanta.

Na nádvoří před kostelem je několik ruských televizních štábů. Rozruch, který nastal sarkasticky glosuje Agneszka, která studuje filologii na MGU: „Moskvanům samozřejmě patří náš dík, je dojemné, kolik jich přišlo s květinami. Ale trochu mě rozhořčuje, že ze zádušní mše dělají média takovou spektakulární show. Aby přišli, musí se stát katastrofa. Na velikonoce, což je náš největší svátek, tu žádná televize nebyla.“