Dobrá zkušenost či zbytečné trauma? Školní hra na holocaust děti rozplakala

Děti, některé z vás půjdou teď hned do sirotčince. Ten, kdo se narodil v lednu, únoru a březnu, si okamžitě sbalí své věci a odejde do určené místnosti, uslyšely jedenáctileté děti minulý týden v jedné ze základních škol Lanarkshiru.

Šokující zprávu dětem oznámila zástupkyně ředitele, která z ničeho nic vstoupila do třídy a přerušila vyučování.

„Ti, jichž se nařízení týká, budou odloučeni od rodin. Jejich rodiče o tom již byli informováni a vědí, že není zbytí,“ slyšeli školáci z úst představitelky školy.

Zdůvodnění bylo strohé a neméně šokující: „Důvodem separace od rodičů je fakt, že uvedené děti mají oproti ostatním nižší IQ, což bylo způsobeno tím, že nebyly dostatečně ozářeny slunečním světlem, když se nacházely v lůně svých matek.“

Po těchto slovech se ve třídě ozvaly první vzlyky. Když pak zástupkyně ředitele oznámila, že „zmíněné děti si teď nasadí žluté kloboučky a budou poslány do knihovny“, plakala už většina těch, jichž se nečekané nařízení týkalo.

Kdosi se odvážil zeptat, zda to znamená, že budou posláni do sirotčinců. „Je to jedna z možností,“ dostalo se mu odpovědi. Jak píše server Daily Mail, jeden ze školáků vzápětí praštil židlí, druhý se domáhal rozmluvy s někým zodpovědným, ovšem naprostá většina dětí bezmocně brečela.

Trvalo to asi čtvrt hodiny. Pak se děti dozvěděly, že to všechno je jen jako. Že jde o předem připravenou hru, která má ukázat, jak se asi cítily židovské děti, když byly násilně odloučeny od svých rodičů. A že vše bude pokračovat až do oběda.

Děti si traumatický zážitek pochopitelně nenechaly pro sebe a když ho doma vyprávěly, někteří rodiče se víc než rozčílili a začali si stěžovat. Jeden z nich ve stížnosti napsal, že „děti musely účinkovat v barbarské hře, při níž si málem vyplakaly oči“.

Jedna matka uvedla: „Když jsem se ptala, proč si proboha učitelé tuhle hru vymysleli, odpověděli mi, že škola chtěla, aby děti měly možnost vše emočně prožít a pak o tom psát věrohodné slohové práce. Má dcera a jistě ani žádné jiné dítě nepotřebuje zažít tu hrůzu, strach a odloučení od rodičů, jak to zažívaly židovské děti během holocaustu, jen proto, aby pak psaly dobré slohy.“

Škola však trvá na tom, že hra splnila svůj účel. Vedení školy říká: „Udělali jsme skvělou práci, přijďte se podívat, jaký vliv hra na děti měla.“