Tisíce Kurdů v Turecku se opět bouří. Odmítají zákaz své strany

Blogy

AMO
Co přinese Turecku zákaz kurdské strany DTP?

Blíž než do Bruselu je odsud do Damašku, Bagdádu či Teheránu. V kavárnách kurdského městečka Mardinu na turecko-syrském pomezí sedí výhradně muži a běžným dopravním prostředkem zůstává osel. Jazykem je kurdština či turečtina, náboženství islám.

To, co chystá místní nenápadná univerzita, je však pro moderní Turecko revolucí - po desetiletích, kdy bylo zakázáno kurdsky byť jen promluvit, se tu začne kurdština od příštího roku oficiálně vyučovat.

Rozhodnutí vlády padlo minulý týden a místní Kurdy nadchlo. "Jsme hrdí na svůj původ a je dobře, že vláda nás začíná akceptovat," říká 34letý Hüseyin, který podporuje vládní islámskou stranu AKP.

Není to tak dlouho, co kurdští politici končili na policii, když v kurdštině promluvili v parlamentu nebo v ní třeba poslali pozvánky na obyčejný večírek.

Mardin, před dvaceti lety špinavé provinční městečko, kam se ani mnozí Turci nikdy nevypravili, je propagováno vládou jako turistická destinace s vlastním letištěm a dvěma muzei. Kolem horských cest, kde se dříve jen pásly kozy, nyní jezdí moderní klimatizované autobusy.

Nové násilí

Nyní se ale zdá, že úsilí Bruselu, který nutí Turky řešit problémy s menšinami, přijde vniveč. Jen pár dnů po povolení kurdštiny na univerzitě podkopal turecký Ústavní soud snahy vlády a Kurdy silně pobouřil.

Minulý týden zakázal jejich hlavní politické hnutí, Stranu pro demokratickou společnost (DTP). S odůvodněním, že spolupracuje s radikální gerilovou Stranou kurdských pracujících (PKK), Evropou i USA označovanou za teroristickou.

Proti rozhodnutí soudu protestuje turecký premiér Tayyip Erdogan, Evropská unie i americká vláda Baracka Obamy.

V sousední kurdské metropoli Diyarbakiru policie zasahuje proti tisícům demonstrantů obrněnými transportéry, jinde v úterý při protestech zemřeli dva lidé, sedm dalších bylo zraněno.

V mardinské provincii policie našla na autobusové zastávce balík plný výbušnin.

"Není pochyb, že přijdou další nepříjemnosti a násilí," předpovídá Hüseyin. "V našem regionu je padesáti-, šedesátiprocentní nezaměstnanost. Mladým lidem nikdo nedokáže vysvětlit, co vlastně mají se svým životem dělat."

Francie a Německo nabízejí privilegované partnerství

I pro vládní stranu AKP, která úspěšně kombinuje umírněný islám a tržní ekonomiku, nastávají těžké časy.

Tentýž soud, který nyní zakázal kurdskou stranu, se loni neúspěšně pokusil zakázat i populární AKP - s odůvodněním, že podrývá sekulární základy státu.

Cesta Turků do Evropské unie, jež má beztak za sebou "ztracený rok" pomalu se vlekoucích jednání, se tak dál komplikuje.

Francie a Německo navíc už nabízejí Turkům nikoli členství, nýbrž jen "privilegované partnerství" s EU. Nový prezident unie Herman Van Rompuy v minulosti prohlásil, že muslimská země členem EU být nemůže, a ke všemu Švýcaři nedávno zakázali ve své zemi minarety. 

A když je na unii dotázán obyčejný Turek, zaznívají slova jako: nepoctivost, dvojí standardy či dokonce protiturecká konspirace.

Sílí také názory, že Kurdové či rozdělený Kypr jsou jen další záminkou, jak udržet muslimské Turecko mimo křesťanskou Evropu.

Dobrý přítel Ahmadínežád

Stále ambicióznější Turci hrají roli regionální velmoci a začínají přirovnávat Evropu k příslovečnému Kafkově "zámku", který se uzavírá sám do sebe.

"Jak politici, tak běžní lidé si začali na přijímací proces stěžovat," vysvětluje Sülejman Sensoy, ředitel Turecko-asijského centra pro strategická studia. "Podle průzkumů teď členství v EU podporuje asi šedesát procent Turků, což znamená evidentní pokles." 

Z hodného žáka Západu se teď Turecko zvolna přesunuje k novým aliancím, zlepšuje své vztahy se sousední Arménií, Sýrií i Íránem. Jeho prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda nedávno turecký premiér Erdogan nazval "dobrým přítelem".

Kurdská menšina na východě Turecka

Kurdové představují zhruba pětinu z 71,5 milionu obyvatel Turecka. Žijí převážně na jihovýchodě země, jejich centrem je město Diyarbakir.

Zakázaná kurdská strana

Strana pro demokratickou společnost (DTP) měla 21 poslanců v 550členném tureckém parlamentu. Soud ji obvinil ze svazků se separatistickou Stranou kurdských pracujících (PKK) a její vůdce vykázal z politiky, přes odpor turecké vlády i EU.

Úsilí Kurdů o autonomii přerostlo v režii PKK v násilné akce. Od roku 1984, kdy se PKK chopila zbraní, si srážky mezi jejími bojovníky a bezpečnostními silami vyžádaly 45 tisíc životů.

Jaké budou důsledky

Zkomplikovalo se úsilí vlády připravit PKK o podporu tím, že Kurdům poskytne více práv a svobod. I Brusel podmiňuje přijetí Turecka demokratickými reformami, například umožnění používání vlastního jazyka kurdské menšině. V zemi sílí napětí, násilné protesty se kromě kurdských oblastí odehrávají i v Istanbulu či v Mercinu na jihovýchodě země.