V žebříčku podle Indexu lidského rozvoje je Haiti až na 149. místě, hluboko pod průměrem Latinské Ameriky a Karibiku a spíše na úrovni zemí subsaharské Afriky.
- přes 18% obyvatel se nedožije 40 let
- 42% lidí nemá přístup k nezávadné pitné vodě
- téměř 38% dospělých je negramotných
- 22% dětí mladších pěti let trpí podváhou
Zdroj: Human Development Report 2009
Vital Ticiová (19 let) je jednou z těch, které se podařilo zachránit ze zničených trosek,šance na přežití má ale minimální. A pokud nezemře, ponese si následky po celý život. Kubánští lékaři jí totiž museli amputovat levou nohu.
Mladá žena, jejíž příběh přinesla agentury AP, k operaci svolila až po dvou bezesných nocí plných bolesti. Do poslední chvíle totiž doufala, že se zákroku vyhne.
„Pořád tu amputaci odmítala. Ale přemluvil jsem jí a souhlasila poté, co jí lékaři řekli, že jinak se sněť rozšíří a ona zemře,“ vysvětluje její sestřenice Chantal Felixová.
Vital a její sestřenice prodávaly před zemětřesením boty z druhé ruky ve slumu Bel Air, kde žijí v jedné místnosti ještě s Chantalinou jedenáctiletou dcerou.
V Port-au-Prince se lékaři s podobným přístupem setkávají často. V chudém Haiti, kde už před zemětřesením žilo vysoké procento obyvatel pod hranicí chudoby, je totiž každý odkázaný sám na sebe. A to od mladého věku – čtyřiceti procentům Haiťanů je méně než 14 let.
„Co teď budu dělat? Jak se o sebe postarám jen s jednou nohou?“ ptá se teď Vital. Její šance na přežití jsou ale i kvůli odkládání operace minimální. „Neraeguje přiliš dobře na antibiotika, která jsme jí dali. Myslím, že je až 90 procentní pravděpodobnost, že nepřežije,“ řekl reportérům chirurg Frank Diaz.
Podle AP nelze ani odhadnout, kolik lidí přišlo kvůli zemětřesení o některou z končetin, budou jich ale zřejmě tisíce. Přetížení lékaři v improvizovaných nemocnicích operují jednoho pacienta za druhým a na vedení statistik není čas.
"První amputaci jsem provedl v sobotu a udělal jsem ji s třemi svorkami, pěti nůžkami a jedním skalpelem. Nebyla přitom voda a musel jsem mít na čele svítilnu, abych na ránu aspoň trochu viděl," řekl AFP francouzský chirurg Jacques Lorblanches.
„Amputací jsme provedly desítky, často navíc hned dvou končetin,“ sdělila Diana Lardyová z organiazce International Medical Corps. „Problém je, že lidem se nedostalo ošetření včas, takže v ránách jsou infekce. Některým, kteří se k nám dostanou, prostě ze zbytku nohy trčí kosti,“ popisuje tíživé podmínky lékařka z amerického státu Wisconsin.
Mnozí navíc byli pořezáni nebo jinak zraněni, když se je lidé holýma rukama snažili vytáhnout z trosek. „Na operace stále čekají desítky a desítky pacientů, mnozí potřebují amputaci. A lidé stále přicházejí,“ dodává Lardyová.
Jen kubánská nemocnice Renaissance, kde byla operována Vital Ticiová provedla za tři dny 45 amputací.
Personál nemocnice, která od roku 2006 do zemětřesení fungovala jako oční klinika, navíc musí většinu z nich provádět venku, na kusu vydlážděného dvorku pod plechovou střechou. Pacienti stále v šoku z ničivého zemětřesení se totiž báli jít dovnitř ze strachu, že by se budova mohla zřítit.
Podle Olgy Marii Delgadové z nemocnice však v tomto případě není sterilita tak důležitá, protože většina rán už je stejně zasažena infekcí. V pondělí se navíc „operační sál“ koncečně přesunul dovnitř – první operovanou tu byla právě Vital.
