Rusko prožívá poslední týden před prezidentskými volbami. Průzkumy předpovídají triumf premiéra Vladimira Putina, i když prý nebude tak drtivý. Z pětice kandidátů se média více věnují ještě třetímu nejbohatšímu Rusovi Michailovi Prochorovi.
O nejvyšší post v zemi se ale ucházejí i další - levicová alternativa Putina v podání Sergeje Mironova, lídr komunistů Gennadij Zjuganov či Vladimir Žirinovskij, který slibuje, že pokud zvítězí, nechá zavřít do vězení Prochorova a další ruské podnikatele a politiky.
Projděte si krátké profily prezidentských kandidátů:
Sergej Mironov (59)
Až do loňského září stál deset let v čele Rady federace, horní komory ruského parlamentu. Na prezidenta ho navrhla levicová strana Spravedlivé Rusko, která je kvůli loajalitě k premiérovi a pravděpodobně staronovému budoucímu prezidentovi Vladimiru Putinovi označována za "druhou vládní" stranu a levicovou alternativu k Jednotnému Rusku, jehož kandidátem je Putin.
Mironov vystudoval čtyři vysoké školy - geofyziku na hornické akademii, ekonomiku, práva a techniku - a do rozpadu SSSR se živil jako geofyzik. V roce 2000 vedl Putinův předvolební štáb v Petrohradu a v letech 2006 až 2011 byl předsedou Spravedlivého Ruska. Na prezidenta kandidoval již v roce 2004, kdy skončil se ziskem 0,75 procenta hlasů šestý.
Michail Prochorov (46)
Prochorov je podle magazínu Forbes třetím nejbohatším Rusem, jeho majetek se odhaduje na 18 miliard dolarů. Patří mu obrovská hliníkárna, největší ruský těžař zlata Poljus Zoloto a několik bank, ale i americký basketbalový tým New Jersey Nets. Zdrojem bohatství tohoto dvoumetrového miliardáře se ovšem stala firma Norilsk Nickel, největší světový těžař niklu a palladia.
Svůj podíl v této společnosti Prochorov stačil prodat v roce 2008 těsně předtím, než trhy srazila krize. Loni v červnu se ujal vedení nově založené strany Pravá věc, ale brzy byl z funkce odstraněn, protože se dostal do konfliktu s Kremlem. Podle některých analytiků měl skandál Prochorova zbavit nálepky loutky Kremlu, od sám ale spojení s Putinem odmítá.
Jeho rodina patřila v dobách Sovětského svazu k prominentním vrstvám, on sám vstoupil během studií na Moskevském finančním institutu do komunistické strany. Před lety byl ve Francii vyšetřován pro podezření z kuplířství.
Gennadij Zjuganov (67)
V roce 1993 stál tento bývalý učitel u zrodu Komunistické strany Ruské federace (KPFR) a stal se jejím předsedou, kterým je dodnes. Pod jeho vedením strana prakticky převzala struktury KSSS na území Ruska a komunisté stále těží z přetrvávající nostalgie u části Rusů po "starých dobrých časech" SSSR.
KPFR byla dlouhá léta nejsilnější stranou v zemi a Zjuganov se v letech 1996, 2000 a 2008 zúčastnil prezidentských voleb a vždy skončil na druhém místě. V roce 1996 mu chyběla tři procenta k vítězství v prvním kole. Pravidelně také zasedá ve Státní dumě.
Vladimir Žirinovskij (65)
Předseda nacionalistické Liberálnědemokratické strany Ruska (LDPR), která je populární zejména mezi extremisty a lidmi, podle kterých Rusko ztratilo velmocenské postavení. Strana pod jeho vedením vystupuje proti menšinám a proti všem neruským prvkům ve společnosti.
Nechvalně proslulé se staly Žirinovského nevybíravé útoky proti oponentům, výtržnosti a nacionalistické a antisemitské výroky. Na prezidenta kandidoval i v letech 1991, 1996, 2000 a 2008, v těch posledních skončil na třetím místě.
V roce 2001 poprvé přiznal, že rodina jeho otce Volfa Isaakoviče Ejdelšteina byla židovského původu, pocházející z Polska. Původně vystudoval institut asijských a afrických zemí v Moskvě (specializoval se na turečtinu) a později večerně i práva. Před rozpadem SSSR pracoval například na ministerstvu spravedlnosti.
Vladimir Putin (59)
Od května 2008 premiér Ruska, jímž se stal poté, co se s ohledem na ústavu nemohl ucházet o třetí prezidentský mandát za sebou. Nyní - po "premiérské přestávce" - se očekává, že po březnových prezidentských volbách opět usedne do křesla v Kremlu.
Do čela Ruska nastoupil jako nepříliš známý politik v prosinci 1999, kdy si ho jako svého nástupce vybral Boris Jelcin. Putin byl krátce premiérem a v roce 2000 byl zvolen prezidentem.
Poté rychle ovládl domácí politiku a pro Rusy se stal bezkonkurenčně nejpopulárnějším politikem, protože podle nich dokáže hájit zájmy své země v zahraničí a z Ruska učinil po letech chaosu a úpadku stabilizovanou velmoc.
Jeho odpůrci ale kritizují stav demokracie v Rusku a rostoucí koncentraci moci. Putin vystudoval práva a hned po studiích vstoupil do kdysi obávané tajné služby KGB. Je také šéfem vládní strany Jednotné Rusko.
Kandidáti na ruského prezidenta
Kandidáti na ruského prezidenta
