Nejprve dvě čtrnáctileté kamarádky v Lobně u Moskvy společně vyskočily z okna, vzápětí příkladu následoval jejich moskevský vrstevník a odborníci se obávají, že tím tragická série nekončí.

V kategorii sebevražd dospívající mládeže země podle "dětského ombudsmana" dosáhla světového prvenství.

Spolužačky Liza a Nasťa se nejspíše rozhodly odejít ze života ve strachu z výčitek a trestu za pár dní záškoláctví. "Nenávidím větu: Jestli tví kamarádi skočí z devátého patra, taky skočíš? Ano, skočím, protože co bych dělala bez kamarádů," napsala ráno před sebevraždou Nasťa v sociální síti.

Liza si na osudný skok z 16. podlaží vzala lístek se slovy "Vždy si budu vážit jen těch, kdo budou se mnou až do konce".

Jejich moskevský vrstevník se zase ve středu večer po hádce s otcem zavřel ve svém pokoji a před skokem zanechal poznámku, že je zvědav, co se bude dít po smrti, "a to mi nemůžete zakázat". Ve čvrtek následovala zpráva o další sebevraždě: v Jakutsku se oběsil žák sedmé třídy, zatím z nejasných příčin.

Odborníci varují, že sebevraždy bývají "nakažlivé". Loni na podzim se dvě školačky v Petrohradu vzaly za ruce a skočily z desátého patra, prý z nešťastné lásky, a zakrátko je následovaly dvě osmnáctileté Moskvanky.

Úřady skutečná čísla tají

Poslední tragédie podle prezidentova zmocněnce pro dětská práva Pavla Astachova svědčí o tom, že "je nezbytné přijmout komplexní program psychologické péče o dospívající", který by pomohl dalším sebevraždám předejít. Děti v kritické situaci mnohdy nemají na koho se obrátit, psycholog chybí dvěma třetinám ze 48 tisíc škol.

Každá prevence by však měla začít od poctivých čísel, ale úřady se podle zmocněnce často snaží dětské sebevraždy maskovat jako "nešťastné nehody", ať jde o pády ze střech či předávkování léky.

V celkovém počtu sebevražd zaujímá Rusko šesté místo na světě po Litvě, Koreji, Kazachstánu, Bělorusku a Japonsku, ale v kategorii sebevražd mezi nezletilci podle Astachova vykazuje nejhorší ukazatele. Každým rokem dobrovolně odchází ze života na 1500 dospívajících ve věku 15 až 19 let a více než dvě stovky dětí.

Někteří psychologové si jev vysvětlují tím, že v Rusku bývají potomci příliš dlouho vychováváni jako děti, než náhle vstoupí do světa dospělých, a leckdy si s takovým nárazem nedokážou poradit.