Ačkoli mají Slovensko a Česká republika hodně podobného, způsob, jakým u sousedů vznikají komunální koalice, by se na Slovensku opakovat neměl, napsal slovenský list Sme.
Sedmadvacátý listopad je sice ještě před námi, už je ale asi možné závazně prohlásit, že slovenské komunální volby nerozšíří jinak početnou sbírku česko-slovenských analogií roku 2010. A sluší se dodat, že naštěstí. Průtrž městských koalic ODS-ČSSD, které ovládly největší české radnice, totiž není nic hodného napodobení.
Takzvané divoké koalice, předvolební či povolební, které v obci, městě či regionu vytvářejí mocenské vztahy téměř nepředstavitelné na celostátní úrovni, tu byly vždy a vždy také budou. Zvláštní by spíše bylo, kdyby se v určité míře vůbec nevyskytly.
Jeden velký bluf
Městské vlády, které přinesly komunální volby v Česku, však znamenají kvalitativně i kvantitativně něco odlišného.
Kvalitativně proto, že velké koalice dvou největších stran, jejichž ideově-mocenský spor definuje celý politický život státu, stavějí tento spor, který se před veřejností tváří jako reálný a hluboký, do nevážné a pro voličstvo až urážlivé polohy. Jakoby to všechno, co o sobě říkají a tvrdí, včetně vyloučení koaliční spolupráce ve vládě, byl jeden velký bluf.
A o tom nakonec hovoří i kvantita: koalice ODS-ČSSD vznikaly mimo množství menších sídel úplně spontánně v Ostravě, Plzni, Brně a později i v Praze.
Přitom, a to je kritické, se tak stalo drtivou většinou v situacích, ve kterých ať již obě strany, nebo aspoň jedna, ta silnější v daném místě, měly široký výběr z jiných, takříkajíc "přirozených" koaličních možností.
Torpédo proti vlastní straně
Skutečnost, že komunální lídři obou stran si takto padali do náručí, a to napříč zřetelné a veřejně deklarované nevoli centrál (Petr Nečas i Bohuslav Sobotka "velké koalice" opakovaně kritizovali), zajisté svědčí o velké vnitrostranické demokracii a decentralizaci.
Nad otázkou, zda by svoboda pro regiony neměla mít také jakési limity (mluvíme o politické straně!), však stojí poznání, jak hluboko musí být zájmově a personálně tyto dvě zásadní strany české politiky srostlé, pokud se takto hromadně a plošně postavily nejen proti hlavním lídrům, ale i veřejnému mínění celé země.
Jaká je budoucnost Prahy? Slibovaný blob nebude a lídrům zůstanou milióny - čtěte ZDE
Proč nebesa pukají, podivil se Klaus a pochválil velkou koalici v Praze - čtěte ZDE
V případě ODS, a obzvláště její pražské koalice s ČSSD, je možné hovořit dokonce o torpédu proti vlastní vládě. V Praze totiž není analytika, který by pochyboval, že tato volba dále zhorší už i tak napjaté vztahy s TOP 09.
Klasický diskurs, který má na Slovensku velké zázemí, že "komunální politika je o něčem jiném než celostátní", je samozřejmě absurdní nejen v Praze, Brně nebo Ostravě, ale de facto v každém městě nad řekněme tak 20 tisíc obyvatel.
Pravdivá je realita komunální demokracie, která 21 let po listopadu 1989 - v Česku i na Slovensku - zní, že "ideologie rozdělují, veřejné zakázky spojují".
