První úder Brity překvapil. Když začala německá Luftwaffe 7. září 1940 bombardovat civilisty v Londýně, nikdo to nečekal. Do té doby se Němci soustředili spíše na spojenecká letiště.
Už počátkem září ale Hitler slíbil, že zahájí masivní útoky na britská města. Ty přišly hned vzápětí. Do Calais přijíždí šéf Luftwaffe Hermann Göring, aby nálety osobně řídil. Bomby pak dopadaly od 7. září na anglická města noc co noc.
Němci doufali, že zničí morálku nepřítele. Stal se opak. Britské odhodlání barbarské útoky posílily.
Bombardéry se navíc natolik soustředily na civilní cíle, že to umožnilo konsolidaci britského letectva. I proto Němci v bitvě o Británii, které se účastnilo přes osm desítek československých letců, neuspěli. Z mapy ale takřka zmizela města, jako bylo poničené Coventry.
Příčiny a následky
Po 70 letech je tak vzpomínání stále pro Brity, ale i Němce bolestné.
"Byl jsem tehdy třináctiletý chlapec, tísnil jsem se v podzemí a naslouchal jekotu sirén," vzpomínal v listu Independent spisovatel Cornelli Barbett.
Během prvních dvou nočních útoků zahynulo téměř tisíc lidí. Londýňany to nezlomilo. Barbett vzpomíná, jak si najednou v londýnských rozvalinách začali pomáhat sousedé, kteří se jinak sotva pozdravili. V diskuzi u jeho článku převažuje názor, že o bombardování Londýna by se mělo psát víc.
"Unavuje mě číst věčné stížnosti Němců na bombardování Drážďan, mělo by být zřejmé, kde byly příčiny a kde následky války," píše jeden z internetových přispěvatelů.
Komise: V Drážďanech nedošlo k "bombovému holocaustu", zemřelo 25 tisíc lidí - čtěte ZDE
Českoslovenští parašutisté mají pomník ve městě, kde procházeli výcvikem - čtěte ZDE
Němci jsou však na takové vzkazy citliví. Mají naopak pocit, že o škodách na straně Britů se mluvilo už dlouho. Také se cítí být oběťmi, i oni chtějí mluvit o ztrátách, především o bombardování Drážďan. Na internetu také tvrdí, že Churchillovi bombardování Londýna vyhovovalo, protože zvýšilo šanci, že Spojené státy vstoupí do války.
Pocity válečných křivd dodnes docela nevyprchaly.
Třeba fotbalová utkání obou zemí mají vysoce emotivní náboj. Počínaje rokem 1966, kdy zvítězili Angličané a Němci si stěžovali na sporný gól. Připomínky druhé světové války ani potom nezmizely.
"Smeteme vás v bleskové válce," napsal ve zřejmé narážce na minulost britský deník Sun před Eurem 1996. Poslední kapitolou byl letošní šampionát, kdy si po porážce od Němců stěžovali na sporný gól zase Angličané.
Deutsche Bahn v Londýně?
Ve chvíli, kdy obě země odloží vzpomínky na bolestnou minulost a řeč přejde na věcné problémy, vypadá vše jinak. Britové a Němci nesoupeří, ale spolupracují.
Mnozí britští ekonomové poslední dobou píší, že by si Británie měla brát z Německa příklad. "Musíme se učit od největší evropské ekonomiky, která zkrotila nezaměstnanost a dokázala nastartovat růst," napsal třeba analytik Hamish McRae.
Přimlouvá se za těsnější kontakty obou zemí. Ty může prohloubit třeba i plánované prodloužení trasy německých rychlovlaků ICE do Londýna, které dosud končily v Bruselu. Už v říjnu je čekají testy pod La Manchem, nad kterým kdysi letectva obou zemí bojovala.
