Oheň a jaderné hlavice

Z jaderného střediska v Sarově ležícího východně od Moskvy byly kvůli požáru odvezeny všechny výbušné a radioaktivní materiály.

"Lze zaručit, že i v případě extrémní situace není ohrožena jaderná ani radiační bezpečnost, nehrozí nebezpečí výbuchů ani ekologických následků na území střediska," řekl agentuře AFP šéf státní jaderné agentury Sergej Kirijenko.

Sarov, kde žije asi sto tisíc lidí, je sídlem ruského centra jaderného výzkumu a velkého závodu na výrobu a montování jaderných hlavic. Město má status "uzavřeného územního celku".

zdroj: ČTK

Cesta z Moskvy do Luchovického rajónu Moskevské oblasti je zahalená do šedožlutého dusivého dýmu, kterým jen slabě prosvítá bledé slunce. Blížíme se k obci Běloomut. Tady našli dočasné útočiště obyvatelé z okolních vesnic Mochovoje a Kadanok, které v pondělí 2. srpna lehly popelem.

Na břehu řeky Oka ztracené v husté mlze silnice končí, dál už se dá jenom přívozem, který jakoby převážel do podsvětí. A skutečně: na druhém břehu zahynulo v plamenech 11 lidí. Další se dosud pohřešují. 

Samotnému Běloomutu se ohnivý živel vyhnul jen náhodou: „Foukal silný vítr a požár se po korunách stromů šířil směrem k nám. Ale když se dostal až ke hřbitovu, zafoukalo na druhou stranu a požár se vší silou udeřil na vesnici Mochovoje,“ vysvětluje Vladimir, jeden z místních dobrovolníků, který v té chvíli v lesní půdě hloubil ochranný příkop. „Lidem z Mochového už jsme ale pomoci nedokázali. Když jsme se do vesnice dostali, bylo po všem – všechny domy kromě dvoupatrových bytovek shořely.“

Kdybychom tak měli letadlo...

„Ohnivá smršť hnaná větrem zachvátila celou vesnici během chvíle – o nějaké evakuaci nemohla být řeč. Vyběhli jsme v panice z domů a utíkali směrem k rjazaňské silnici. Všechny ostatní cesty nám odřízl oheň. Někteří lidé se ale před ohněm rozhodli schovat ve sklepě. Všichni do jednoho uhořeli,“ vzpomíná dvaačtyřicetiletý Nikolaj Vorotnikov z Mochového.

Na otázku, zda se katastrofě nedalo nějak předejít pokyvuje hlavou: „Ohniska požárů jsme lokalizovali včas. Kdybychom měli letadlo, požár bylo možné zastavit a ti lidé nemuseli zemřít.“ Starosta Běloomutu podle něj naléhavě žádal o pomoc krajské vedení v Kolomně i Ministerstvo pro výjimečné situace. Všichni ho ale odmítli. A autobusy, které nakonec vyčlenili na evakuaci, přijely až když bylo po všem.

"Během chvíle jsme přišli o všechno"

O sto padesát obyvatel obcí Mochovoje a Kadanok, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou, teď pečuje ředitelka místního učňovského internátu s týmem pomocníků. S trochou hrdosti novinářům ukazuje, jak rychle se jí podařilo vytvořit pro postižené důstojné podmínky: „Přišli s prázdnýma rukama, někteří dokonce bosí. Hned první den jsme pro ně zařídili provizorní bydlení, třikrát denně dostávají teplé jídlo, čtyřiadvacet hodin denně tu pracuje lékař a psycholog.“

A ani sami "nájemníci" si nestěžují. „Máme tu všechno, co zatím potřebujeme. Dostali jsme také první finanční podporu – 10 tisíc rublů na základní potřeby. Ale jsme ve strašném stresu, během chvíle jsme přišli o všechno,“ povzdechne si Nikolajova žena Nataša.

Do Běloomutu zavítal den po katastrofě premiér Vladimir Putin s gubernátorem Moskevské oblasti Borisem Gromovem. Přislíbili lidem finanční kompenzaci ve výši dvou miliónů rublů, která by měla pokrýt náklady na postavení nových domů a obnovení infrastruktury.

Premiér přitom zdůraznil, že na stavební práce osobně dohlédne: „Nechám na staveniště namontovat kamery, které budou čtyřiadvacet hodin denně v režimu online sledovat, jak stavba pokračuje. Průběh prací bude moci sledovat také úřad vlády a stejnou možnost bude mít i každý občan,“ slíbil ruský premiér na setkání s postiženými obyvateli obce Mochovoje.     

Sud s prachem

Mlha a kouř pro dnešek zaclonily slunce, takže teplota vzduchu je jen 29 stupňů. Ale meteorologové předpovídají, že celý srpen bude extrémně horký a třebaže nárazové „korunové“ požáry jsou prozatím zlikvidovány, v okolí obce stále hoří rašeliniště.

„Požár se může kdykoliv vrátit, rozpálený les je jako sud s prachem. Musíme se připravit na nejhorší. Zatím jsme proškolili obyvatele, aby věděli, jak se v případě požáru zachovat. Ale teď je na vedení Luchovického rajónu, aby nám sem zavedli čerpadla. Les v okolí města se musí pořád prolévat, na tom by se nemělo šetřit,“ domnívá se místní dobrovolný hasič Fjodor.

Ke katastrofě podle něj přispělo právě to, že v postižených vesnicích nebyla k dispozici voda na hašení. „Když ve vesnici Mochovoje před lety zavřeli místní továrnu na brikety, vesnice zároveň přišla i o všechna čerpadla. A holýma rukama člověk takový požár neuhasí,“ vysvětluje Fjodor.

Trest za hříchy

Premiér Putin se zaručil, že nové domy budou postaveny do 1. října. A trosečníci z běloomutského azylu k jeho slibu upírají všechny své naděje. Mnozí jsou však na pochybách, zda budou premiérovy bezpečnostní kamery dostatečně bedlivé. Se slovy útěchy k nim tak přichází alespoň otec Vladimir, pop z místního Preobraženského chrámu.

„Lidé se v těžkých chvílích obracejí k Bohu a dělají správně. Ale měli by si zároveň uvědomit, že pohromy podobné té, kterou jsme tu společně prožili, jsou trestem za naše hříchy. Ani k tomu lesu jsme se vždycky nechovali jak se patří,“ říká hlubokým vážným hlasem mladý pop a odchází utěšovat potřebné.