Obyvatelé Svalbardských ostrovů, jak Norové nazývají Špicberky, jsou zvyklí na nebezpečí v podobě ledních medvědů. Divoká zvěř ale není to jediné, co je trápí, píše zpravodajský server BBC v reportáži z arktického městečka Longyearbyen.
V městečku je totiž zakázáno umírat. Pokud někdo smrtelně onemocní, bude na konec svých dní převezen letadlem či lodí do jiné části Norska.
Pokud někdo bude mít opravdu smůlu a na ostrově podlehne nemoci či zahyne při neštěstí, nikdo ho zde nepohřbí. Malý městský hřbitov přestal nebožtíky přijímat před 70 lety. Tehdy se totiž zjistilo, že se v zemi ostatky zesnulých nerozloží.
Odlehlá poloha i nelítostné klima
Těla nebožtíků, která chránila věčně zmrzlá půda, se tak stala morbidní kuriozitou. Vědci nedávno odebrali kousek tkáně z pohřbeného muže. Nalezli v něm dokonce i stopy chřipkového viru, který jej a mnoho dalších zabil při epidemii v roce 1917.
Špicberská "bezúmrtní" politika je důsledkem odlehlé polohy i nelítostného klimatu.
Souostroví se totiž nachází na 78 stupni severní šířky mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Asi 1 500 zdejších obyvatel žije v horském údolí v domcích ze dřeva.
Medvědi nerespektují zákon
Ve městě funguje školka, děti ale mohou mimo zdi zařízení jen s ozbrojeným učitelem. Hned po věčném mrazu, před kterým je chrání těžké zimní oblečení, je největším nepřítelem lední medvěd. Jejich lov je sice přísně zakázán, občas je ale třeba medvěda zastřelit v sebeobraně. Také každý student se hned během prvního dne na univerzitě učí střílet medvědy.
Základní rada pro setkání s velkým bílým predátorem zní: raději miřte na hruď než na hlavu, kterou snadno minete. Pokud je člověk při setkání neozbrojený, měl by hodit rukavice na sníh a doufat, že tím zvíře rozptýlí.
Pokud ale medvěd otevírá tlamu, cvaká zuby a mlaská, tak je připraven zabíjet. Tehdy zbývá jen zvíře upozornit, že v městečku Longyearbyenu je zakázáno umírat, a doufat, že respektuje místní zákon.
