pariz-vlak-stavka__192x128_.jpgByl to jeden z nejambicióznějších protestů proti reformním plánům francouzské vlády za mnoho měsíců. Jen pochodu v centru Paříže se mělo podle plánů organizátorů účastnit přes půl milionu lidí.

Francouze na cestě z práce přesto protest příliš netrápil. Vzhledem novým pravidlům o minimální službě v době stávek, byly základní spoje zajištěny.

"Stávkující byli povinni nahlásit plánované omezení v dopravě 48 hodin předem," vysvětluje pařížský publicista Jiří Slavíček. "Proto neměla probíhající stávka nějaké výraznější dopady na život běžných Francouzů."

Některé vlaky a autobusy nejezdily. Omezeny byly i některé vnitrostátní letecké linky a trajekty do Británie. Doprava ale nekolabovala, jako při podobných stávkách v minulosti, kdy byly protesty značně razantní a promítly se do živote země.

Čtěte také

Vliv odborů upadá

Slavíček vzpomíná na demonstrace, které v polovině 90. let smetly vládu neoblíbeného pravicového expremiéra Alaina Juppého.

"Tehdy byla doprava zcela paralyzována. Pracoval jsem osm kilometrů od svého bydliště na předměstí a musel jsem opravdu naléhavě prosit projíždějící řidiče, aby mi nějak pomohli," vzpomíná Slavíček na tehdejší mohutný veřejný protest.

Na tehdejší situaci si ve čtvrtek mohli vzpomenout snad jedině v jihofrancouzském přístavu Marseille, kde protesty dosahovaly téměř síly akcí z 90. let.

I na jihu Francie však zůstaly otevřené školy, protesty učitelů a studentů proti změnám ve vzdělávání se podle všeho vyčerpaly předcházejícími akcemi z minulého týdne.

Slavíček připomíná, že k demonstracím vyzvaly Francouze všechny hlavní odborové svazy. Relativní klid tak jen dokazuje jejich uvadající vliv, sdružují totiž asi jen desetinu zaměstanců.

Posledním větším úspěchem byl pro ně milion lidí v pařížských ulicích v roce 2003. V sousedním Německu jsou odbory vlivnější.