Když se někdejší diktátor Nicolae Ceaušescu rozhodl pro svou rodinu a většinu institucí komunistického Rumunska vybudovat jedno společné sídlo, asi ho ve snu nenapadlo, že toto monumentální a pro někoho spíše megalomanské dílo bude jednou hostit summit Severoatlantické aliance. Tedy organizace, pro kterou komunistická terminologie z dob Ceaušeskova režimu měla přívlastek "reakcionářská".
Časy se ale mění, vládci i jejich režimy upadají v zapomnění, avšak jejich výtvory mnohdy přetrvají. A Ceaušeskův palác je toho živoucím důkazem.
Monstrózní budově se dvěma desítkami křídel, řadou nadzemních i podzemních pater, tajnými chodbami, atomovým krytem a několika tisíci místností se nyní říká Parlamentní palác. Kromě sídla zákonodárného sboru slouží jako muzeum. Podle nejrůznějších publikací je druhou největší stavbou po americkém Pentagonu.
Čistě rumunské dílo
Stavba začala v roce 1983 a dokončena byla o šest let později. Následovala ovšem řada přestaveb. Datum oficiálního ukončení stavby je vcelku symbolické: právě na konci roku 1989 byl duchovní otec projektu Nicolae Ceaušescu během revoluce popraven.
"Jsem docela rád, že ho tu máme. Je to dominanta i atrakce pro turisty," řekl o paláci čtyřicetiletý prodavač Nicolae v jednom z obchůdků poblíž objektu.
Ne všichni v Bukurešti by s ním však asi souhlasili. Kvůli výstavbě paláce musela z povrchu zemského zmizet řada obytných budov, které dříve na místě reprezentačního sídla stávaly. Z nich odešly tisíce lidí, jimž sice byl přidělen náhradní byt, ale mnohdy kdesi na okraji metropole.
Anca Petrescuová, oficiální architektka paláce, se nicméně ve fotografické brožurce o paláci na věc dívá i z trochu jiného úhlu. Palác čítající 350 000 metrů čtverečních plochy (podle jiných zdrojů je to o pár desítek tisíc metrů méně) je čistě rumunským výtvorem se vším všudy. Naprostá většina použitých materiálů podle ní pochází z rumunských hor či lesů, na stavbě pracovali rumunští dělníci i umělci.
Během výstavby se spotřebovaly statisíce krychlových metrů mramoru, dřeva a oceli. Podle jednoho internetového zdroje se odhaduje, že dnes by postavení takové budovy přišlo na čtyři miliardy eur (zhruba 100 miliard korun).
Velká pevnost
Přes veškerou pompéznost má však palác i své "mouchy" - tedy alespoň z pohledu aliančních představitelů, kteří dnes začínající třídenní summit aliance připravovali.
Tiskem totiž proběhla zpráva, že NATO po Rumunsku požaduje, aby na dobu konání schůzky výrazně posílilo počet záchodků, kterých by jinak údajně na tak masivní zasedání bylo poněkud málo. Zda k nějakým úpravám došlo, se dá jen těžko zkontrolovat, neboť naprostá většina paláce je i novinářům akreditovaným na summit zapovězena.
Summitem do určité míry žije celá Bukurešť. V centru lze patrně jen těžko najít větší ulici, kde by už při letmém pohledu nebyly viditelné patrolující hlídky.
Rumunské úřady oznámily, že na bezpečnost bude dohlížet kolem 23 000 vojáků a policistů a další tisíce specialistů. Palác se tak na několik příštích dní stal zřejmě jedním z nejostřeji střežených míst Evropy.
Dopravní zácpy i chaos
Už den před začátkem summitu se člověk, který se chtěl dopravit z letiště do centra, musel připravit na pořádné zdržení a zácpy. Prostřední pruhy dálnice totiž byly vyhrazeny pouze pro oficiální delegace. Zatímco prostředek silnice tak zel prázdnotou, na okraji a v jediném pruhu se pomalu šinuly vpřed autobusy, taxíky i automobily běžných lidí.
Ať už je palác, v němž následující dny povedou napjaté debaty desítky hlav států a vlád, jakýkoli, jedno se mu upřít nedá. Pokud člověk někdy do rumunské metropole jako turista zavítá, jen těžko před ním unikne. Ceuašeskovo dědictví prostě žije dál, ač se to možná někomu nelíbí.
