Turkmenským odborníkům se podařilo snížit intenzitu požáru v plynovém kráteru Darvaza v poušti Karakum, kterému se přezdívá Brána do pekla. S odvoláním na Irinu Lurjevovou z koncernu Turkmengaz o tom informovaly agentury AFP a TASS. Oheň v rozsáhlém kráteru hoří už desetiletí. Prezident středoasijské země před lety podle stanice BBC nařídil likvidaci lokality z environmentálních důvodů a také ve snaze zvýšit export plynu.
„Intenzita hoření kráteru se oproti srpnu 2023 snížila více než třikrát, což potvrzuje účinnost přijatých opatření,“ uvedla Lurjevová na vědecké konferenci v Ašchabatu. Tohoto výsledku se podle jejích slov podařilo dosáhnout díky zintenzivnění těžby plynu z místního ložiska, což snížilo přísun plynu do hořícího kráteru. „Zatímco dříve byla obrovská záře z ohně viditelná několik kilometrů daleko, dnes zbývá jen slabý zdroj hoření,“ řekla Lurjevová.
Desítky metrů široký kráter Darvaza vznikl podle některých zdrojů v roce 1971 v důsledku lidské činnosti. Lurjevovová uvedla, že se tak stalo při nehodě během vrtání průzkumného vrtu. Sovětští geologové se poté rozhodli unikající metan, který je hlavní složkou zemního plynu, z bezpečnostních důvodů zapálit, aby zabránili případné otravě lidí a zvířat. Předpokládali prý, že plyn během několika dní vyhoří, ale ukázalo se, že ložisko je rozsáhlejší, a oheň hoří v kráteru dodnes.
Někteří ovšem tuto teorii vzniku zpochybnili. Kanadský badatel George Kourounis, který v roce 2013 prozkoumal nitro kráteru, zjistil, že se vlastně přesně neví, jak vznikl, napsala před lety BBC a podotkla, že podle místních geologů vznikl už v šedesátých letech minulého století a zapálen byl v osmdesátých letech.
Hořící kráter získal přezdívku Brána do pekla nebo Zářící Karakum a stal se turistickou atrakcí. Mezitím však začaly sílit globální obavy z dopadu emisí metanu a oxidu uhličitého na klima a v roce 2022 tehdejší prezident Gurbanguly Berdymuhamedov oznámil plán na uzavření lokality, napsala dříve agentura Bloomberg. Úřady poté podle ní navrhly vrt pro těžbu plynu z ložiska zásobujícího kráter, aby se komodita raději dostala na trh.
Středoasijský Turkmenistán od počátku jeho nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 spravuje autoritářský režim nepřipouštějící prakticky žádnou významnou opozici. Izolovaná země se snaží diverzifikovat ekonomiku, která v drtivé míře závisí na obřích zásobách zemního plynu. Navzdory tomuto přírodnímu bohatství naprostá většina obyvatel země žije v chudobě.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist