Až ukrajinské jednotky vstoupí do ruských měst, budou hrdinní Rusové měnit rubly za hřivny a učit se ukrajinskou hymnu

Den devítistý druhý

Ukrajinské jednotky v Rusku. Ruské vesnice, které jsou teď pod kontrolou ukrajinských vojáků. Ne jedna nebo dvě vesnice, ale celý okres dlouhý a široký desítky kilometrů. To jsou ohromující zprávy. Ukrajinská vojska s poměrně značnou přesilou, čítající tisíce lidí, prolomila 6. srpna chatrná pohraniční opevnění a už týdny se opevňují na území Kurské oblasti.

Ruské úřady – od starostů pohraničních měst až po kremelské kanceláře, ruskou armádu – od vojáků v zákopech až po generály v týlových městech, a zejména obyvatele těchto dobytých vesnic – ta zpráva ohromila. Bylo by zajímavé vidět lidičky v politických úřadech na Západě, když se tam objevily první zprávy o úspěšném a masivním vpádu Ukrajinců do Ruska. Samotní Ukrajinci jsou teď samozřejmě nadšeni – už dlouho neslyšeli dobré zprávy z války.

rozhovor

Je dobře, že se kolem Ukrajiny začíná mluvit o míru. Putin už stejně prohrál, říká finský prezident

4. 9. 2024 ▪ 12 min. čtení

V jednom projevu Rusů, uprchlíků z dobytých oblastí, se vzrušeně hovoří o „cizích vojskách na našem území“. Může se zdát, že je napadla zcela neznámá civilizace, například Číňané nebo Aztékové – tak to vypadá. Ale má to háček – obyvatelé pohraničních vesnic před válkou dlouho a intenzivně byli v kontaktu s Ukrajinci – uzavírali dokonce smíšená manželství. A proto není potřeba dělat z Ukrajinců nějaké mimozemšťany – v jednom videu jeden z místních přistoupí k ukrajinskému vojákovi a klidně se s ním baví – rozumějí si naprosto skvěle. „Cizí invaze“ je jen poklonou oficiální rétorice, přijaté v Rusku, rétorice, v níž se teď válčí s celým světem.

Důležité je něco jiného – Kurská oblast, kde se teď vše odehrává, je klíčových bodem ruské vojenské historie (za druhé světové války se tam odehrála grandiózní „bitva v Kurském oblouku“). Právě tam teď byla narušena hranice, vojáci z jiné země tam vyvěšují své vlajky, není tam žádná kontrola ruských úřadů – a to Rusy zaráží.

Vyčistíme Kursk do října, hrozí Kreml. Romancov popsal, na co může Rusko narazit

Zprávy ruských úřadů jsou kusé a omezují se na sliby, že „v krátké době zastaví provokace na hranicích“. Vypadá to nejen hloupě, ale i bezmocně. Ruské úřady neustále bezradně lžou, když se ve svých plánech hanebně přepočítávají. Ruské obyvatelstvo dokonale rozlišuje styly oficiálních prohlášení a teď chápe takové sdělení jako „nevíme, jak se to stalo a co teď dělat“. Kdyby si byly úřady jisté samy sebou, přímo by prohlásily: „Poprvé od roku 1944 jsou na území našeho státu vojska cizí mocnosti, ale my víme, jak a jakými silami je vyženeme.“ Místo toho se objevila „provokace na hranicích“…

Putin uspořádal nevýraznou poradu se svými ministry a generály a snažil se předstírat, že to, co se děje v Kursku, nic neznamená. Dokonce i ty, kteří s ním sympatizovali, odradilo zejména prohlášení, že rezolutně slíbil 10 000 rublů – mizernou částku 100 dolarů – všem „postiženým současnými událostmi“. Slíbil jim to s výrazem ředitele banky, který činí důležité investiční rozhodnutí.

Nejvíce zarážející je právě rozdíl v chování obyvatelstva a úřadů – ukrajinského a ruského obyvatelstva, které se nachází v analogické situaci. Podobnou situaci jsme přece prožili také – invazi v únoru 2022. Na Ukrajině se ve vesnicích a městech, které jsou ve válce, organizovaly oddíly vyzbrojené dokonce loveckými zbraněmi, lidé přebírali správu obcí, připravovaly se léčky na nepřátelské vojáky, internet hýřil informacemi a iniciativními skupinami. V Kurské oblasti se oproti tomu ozývaly jen panické výkřiky, že je třeba odvést starou matku z ohrožené vesnice, že úřady někam zmizely a ani sirény protileteckého poplachu nefungují, takže lidi zůstali sami s postupujícími vojáky.

Ruské úřady se naučily přesvědčivě demonstrovat sebevědomí a odhodlání – ale jen tehdy, když se jim daří. V případě ruské krize úředníci mlčí, a pokud se přece jen ozvou, plácají nesmysly, které s podstatou krize souvisejí jen nepřímo.

Dalo se očekávat, že při tak epochální události – „vpádu cizích vojsk na naše území!“ – promluví Putin k národu přímo z Kremlu, vojáci v sibiřských posádkách budou demontovat a odvážet zbraně, domobrana v Kurské oblasti se bude připravovat na partyzánskou válku, ve školách se budou konat schůze s tezí „Všichni kopat zákopy!“. Ale ne, je ticho – a hlavně, sami Rusové nejsou nijak zvlášť rozrušeni. Válka z Ukrajiny přišla na ruské území – no to se stává. „Vedení to vyřeší“ – to je hlavní ruská teze, dokonce i když jsou na vašem území cizí vojska.

Pro Rusy v celém Rusku je dění v Kurské oblasti jen epizodou v dlouhém seriálu „Válka s Ukrajinou“. Celkově jsou jim tamní krajané stejně lhostejní jako obyvatelé Charkova. Trochu to probrat na sociálních sítích – ale nic víc. Nikoho ani nenapadne účastnit se dramatických historických událostí – „útoku nepřátel na naši zemi“. Zvlášť kontrastně to vypadá na pozadí obsedantní, nevkusné a většinou falešné glorifikace vlastních vojenských činů – v evropské části Ruska snad není jediné město, kde by nestál patetický pomník „obráncům ruské země“. Školákům byla vytrvale vštěpována myšlenka, že tak obětaví, odhodlaní a úspěšní vojáci, tak nezlomní občané, pokud jde o boj proti blížícím se nepřátelům, jako jsou Rusové, neexistují nikde jinde na planetě. Ale tady jsou, hrdinní Rusové – na hranicích se po desítkách vzdávají, v týlu věří videím ve státní televizi, kde šéfové prostě popírají fakt ztráty území státu. Až ukrajinské jednotky vstoupí do ruských měst, tito Rusové budou především hledat místa, kde by mohli rychle vyměnit rubly za hřivny a naučit se slova ukrajinské hymny.

Když jste se od dětství učili, že vaší věcí je jen vaše povolání a domácí pohodlí, když vás tak vychovávali rodiče, když jste i květináč před domem dali na starost městským službám – nebudete bránit svou zem. Zvyknete si poslouchat úřady, i když jsou nové. A vám nezbude než sepisovat patetické žádosti na „úřady“ – až se rozprchnou, místo aby vás chránily, zásobovaly potravinami a léky a poskytly vám dopravu k evakuaci.

Překlad Monika Ševečková.