Umělá vlákna z oblečení, neviditelné úlomky z pneumatik nebo umělé trávy. Vědci zjišťují, že ve vzduchu, který lidé dýchají, poletují mikroskopické kousky plastů, a jejich znepokojení narůstá, napsal deník The Washington Post (WP). V článku z tohoto týdne popisuje, jak vdechnuté částečky mohou proniknout do nejrůznějších částí těla, jakož i obavy z možných zdravotních následků.
„Vědci, kteří se snaží vystopovat mikroplasty, je již roky nachází téměř všude. Nejdříve si všimli malinkých kousků plastu v oceánu, v tělech ryb a měkkýšů. Pak je našli v nealkoholických nápojích, ve vodě z vodovodu, v zelenině a ovoci, v hamburgerech,“ uvádí list. „Teď výzkumníci přichází na to, že mikroplasty se vznáší okolo nás,“ pokračuje list.
Mikroplasty se podle studií z uplynulých let drží v lidských organismech, vědci je našli mimo jiné v mateřském mléku i hluboko v plicích pacientů. Co může konzumace a vdechování této formy znečištění způsobovat, zatím není jasné, experti ale momentálně prověřují i teorii, zda nevede k brzkému rozvoji rakoviny.
Neviditelné úlomky mohou v lidském těle vyvolávat zánět, píše WP. Kromě toho ale mohou být nositeli nejrůznějších chemikálií, jako jsou ohnivzdorné látky, maziva či rozpouštědla. Tyto látky se pak mohou v těle z mikroplastů uvolňovat do různých orgánů, uvádí americký deník.
„Říkám tomu špagety a omáčka,“ řekla badatelka Heather Leslieová, která byla součástí týmu, jenž poprvé odhalil mikroplasty v lidské krvi. „Těstoviny jsou ta polymerová kostra a omáčka jsou ty příměsi,“ dodala.
Největší obavy aktuálně podle WP dělají vědcům „nanoplasty“, neboli kousíčky menší, než jsou škodlivé vzduchové částice označované jako PM2,5. Ty by po vdechnutí podobně jako kyslík mohly skrze plíce pronikat do krevního oběhu, a tudíž i do kterékoli části těla. Tyto fragmenty mohou být napadeny buňkami imunitního systému, jelikož je ale nedokážou zničit, imunitní buňky po střetu umírají. Proces se pak opakuje s dalšími buňkami, což imunitní systém zatěžuje.
Jak dlouho mohou mikroplasty v určitém orgánu přetrvávat nebo jaké dávky chemikálií mohou přenášet, zatím vědci neobjasnili. Upozorňují, že žádné studie zatím neukázaly silnou příčinnou souvislost mezi tímto znečištěním a konkrétním onemocněním. Lidé jsou každý den vystaveni nespočtu chemikálií a toxinů a odhalit konkrétní dopady na zdraví je proto složité.
„Až budeme znát celou odpověď, už to bude zasahovat zdraví lidí... Bude příliš pozdě,“ řekla chemička z Pensylvánské státní univerzity Sherri Masonová.
Prozatím veřejnost před mikroplasty a nanoplasty není téměř nijak chráněná. Státy se aktuálně pokouší dojednat globální dohodu o redukci plastového znečištění životního prostředí, zatím se ale na znění neshodly. A například ve Spojených státech neexistují žádné zákony či regulace ohledně koncentrace plastu ve vzduchu nebo potravinách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
