Ve svém houstonském domě zemřel ve čtvrtek 21. března profesor Ervín Adam. Na Baylor University v Houstonu se mimo jiné podílel na výzkumu rakoviny děložního čípku a dalších projektech. Patřil přitom také k posledním lidem, kteří byli deportováni jako dospělí do koncentračního tábora v Osvětimi a přežili. Bylo mu 101 let.
„Do výzkumné práce vnesl řadu nových prvků, které podstatně přispěly k poznání biologie herpetických virů a k objasnění etiologických vztahů mezi viry a zhoubnými nádory. Jeho příspěvek ovlivnil a stále ještě ovlivňuje vývoj dalšího bádaní v této problematice.“ Tak zní závěry odborné komise, která udělila česko-americkému epidemiologovi Ervínu Adamovi v roce 2012 prestižní cenu Česká hlava. Za uznalými větami se skrývá tvrdá práce a také neuvěřitelný životní příběh.
Na dramatických událostech, které doslova lemovaly dlouhou životní cestu Ervína Adama, by se dala totiž charakterizovat „povaha“ celého 20. století. Narodil se v roce 1922 v židovské rodině v Rachově na Podkarpatské Rusi. Vystudoval gymnázium a zdálo se, že se stane lékařem nebo právníkem, jako byl jeho otec Mór Adlerstein. Jenže v roce 1941 maďarští četníci odvezli manžele Adlersteinovy na ukrajinské území okupované Němci a tam, v Kamenci Podolském, je SS-komando popravilo společně s dalšími 23 600 židovskými občany. To ovšem jejich děti nevěděly. O této vůbec první masové vraždě v rámci „konečného řešení židovské otázky“ se dozvěděly až mnoho let po válce.
Musíme si pomáhat, říká světově uznávaný epidemiolog Ervín Adam. Zřekl se penze a z Houstonu podporuje české mediky
Po zatčení rodičů se Ervín se sestrou Editou dlouho skrývali, nakonec ale transportu neunikli. V letech 1944–1945 prošel tehdy dvaadvacetiletý mladík několika koncentračními tábory, přežil pochod smrti, a když se konečně vydal napříč Evropou domů, našel z 34členné rodiny jen šest příbuzných. Naštěstí mezi nimi byl i jeho strýc – lékař, který nechtěl čekat, až Podkarpatskou Rus pro změnu zase zaberou Sověti. A tak se všichni rozhodli přestěhovat do Prahy. „V letech 1919 až 1939 jsme byli československými občany, také jsme se tak cítili. Praha byla pro nás centrum vzdělanosti. Bylo to vlastně přirozené rozhodnutí – stejně jako medicína, po níž jsem vždycky toužil,“ vysvětloval později Ervín Adam.
Bylo to právě v Praze, kde si změnil jméno a také vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. V nemocnici na Bulovce se pak zaměřil na léčbu poliomyelitidy. Spolu se svou ženou Vlastou patřil k týmu lékařů, díky němuž byla u nás jako v první zemi na světě vymýcena dětská obrna.
Přes své pracovní úspěchy byli manželé Adamovi na začátku 60. let z Bulovky z „politických důvodů“ propuštěni. Ervín Adam pak působil v Ústavu sér a očkovacích látek, a když v noci z 20. na 21. srpna 1968 uslyšel sovětská letadla, neměl o čem pochybovat. S rodinou emigroval nejprve do Kanady a posléze se na lékařské fakultě Baylor University v Houstonu přidal k týmu proslulého profesora Josepha L. Melnicka a pracoval na řadě vědeckých projektů. Mimo jiné se zapojil do výzkumu rakoviny děložního čípku, který ve svém důsledku přispěl k vyvinutí vakcíny proti této chorobě. Přitom na dálku spolupracoval i s českými lékaři, zvláště s virologem Vladimírem Vonkou a gynekologem Jiřím Kaňkou, kteří v Praze realizovali rozsáhlou prospektivní studii o papilomavirových a herpetických infekcích a jejich vlivu na vznik tohoto typu rakoviny.
Po pádu komunistického režimu se profesor Adam často do Prahy vracel. Společně se svou ženou založil nadační fond, na nějž poukazovali své české důchody. Jeho prostřednictvím podporovali studenty II. lékařské fakulty UK. Ve svém houstonském domě také poskytovali azyl mladým českým lékařům, kteří přicházeli do USA na zkušenou.
