Evropská krajní pravice se cítí na koni po vítězství strany Geerta Wilderse v nizozemských volbách. Francouzská prezidentská finalistka Marine Le Penová, šéf italské vládní Ligy Matteo Salvini a další označili výsledek za důkaz, že „Evropa národních hranic je možná“.

Může Wildersův úspěch zvednout vlnu napříč kontinentem, která smete zavedené strany a přivede krajní pravici k vítězství v evropských volbách příští rok v červnu? Analytici volebních trendů upozorňují, že k tomu je ještě daleko. Do hlasování zbývá necelých sedm měsíců, což je v politickém životě dlouhá doba.

Podle proměny voličských preferencí mohlo v Nizozemsku během posledního roku vyhrát hned pět různých uskupení: jiné na jaře, jiné v létě, jiné na podzim. Pokud by se volby konaly v říjnu, a ne nyní v listopadu, Wildersova Strana pro svobodu (PVV) by je nevyhrála. 

Předpoklady, že krajní pravice zaskóruje, se objevovaly už dříve. Naposledy před posledními evropskými volbami v roce 2019, tehdy hlavně kvůli popularitě Salviniho Ligy a Národního sdružení Marine Le Penové. Obě strany pak také vyhrály evropské volby doma a vyslaly do Štrasburku nejvíc europoslanců – Salvini téměř třicet, Le Penová přes dvacet.

Celkově však krajní pravice neprorazila. Stala se součástí několika málo vládních koalic v Evropě a její uskupení na půdě europarlamentu, frakce Identita a demokracie (ID), má šedesát členů. Je tak druhou nejmenší skupinou ze sedmi v sedmisethlavém sněmu. 

Důvod? Formace na krajích politického spektra dlouhodobě vykazují nízkou stabilitu. Dělí se, přeskupují, rozkmotřují kvůli vzájemně neslučitelné agendě. Wildersova PVV teď například nemá ani jednoho europoslance. V roce 2019 sice vyslala do Štrasburku několik svých zástupců, od té doby ale dezertovali a založili jiná uskupení.

Členy frakce ID jsou vedle Ligy a Le Penové německá AfD, belgičtí separatisté z Vlaams Belang nebo rakouští Svobodní. Stýkají se, už dvakrát měli sněm v Praze na pozvání SPD. Kromě hesla o Evropě národních států a odporu proti Bruselu je ale nic moc nespojuje. Zatímco Le Penová či rakouští Svobodní chtějí omezit transfer dotací EU ze západu na východ unie, Okamurova SPD je proti. Salvini kritizuje Izrael, Wilders je jeho neochvějným zastáncem. A tak by šlo pokračovat.

Nyní průzkumy opět předvídají úspěch kritiků EU v nových eurovolbách. Nejvíc by měli posílit – momentálně třetí nejmenší – Evropští konzervativci a reformisté (ECR), kam patří také česká ODS. A právě skupina ID (a částečně i krajní levice). 

Důvodem nárůstu jsou podle sociologických šetření širší obavy Evropanů ze změn v jejich společnostech. Už několik let patří mezi zdroje nervozity přistěhovalci do Evropy zejména z muslimských komunit. To zůstává. K tomu se poslední rok přidal strach lidí z dopadů environmentální politiky EU – to, jak se dotkne jejich peněženek.

Naslouchat voličům

Wildersovi nahnaly klíčové body těsně před volbami propalestinské demonstrace, které probíhaly na řadě míst v Nizozemsku po útoku Hamásu na Izrael. Dlouhodobě ale kampani dominovaly právě ekonomické otázky. 

Konkrétně to, proč v blahobytné západoevropské zemi chybí domovy pro 400 tisíc lidí. Nestaví se dostatečně rychle, protože přistěhovalců je moc? Nebo je to kvůli snaze snížit emise z budov? A jak se mají uživit nizozemské farmy a lidé na nich, když kvůli vysoké koncentraci dusičnanů naopak musí omezovat svůj provoz?

„Nizozemci nezpochybňují potřebu řešit klimatickou změnu. Mezi lidmi ale převládl pocit, že Green Deal byl špatně zvládnutý. Že je toho všeho na ně moc,“ tvrdí analytik z renomovaného nizozemského institutu Clingendael Adriaan Schout. 

Wilders vidí řešení hlavně v utažení migrace do země. Exkomisař pro klima Frans Timmermans, který se svojí levicově-zelenou koalicí vyhrál v Amsterdamu a dalších velkých městech a celkově skončil druhý, navrhoval měkčí sociální polštář při zavádění Green Dealu do praxe.

„Poučení z našich voleb pro politiky v Evropě je toto: ‚Buďte většími realisty‘,“ řekl Schout HN a deníku Aktuálně.cz. „Pozornost se nyní soustředí na kraje politického spektra. Naslouchat bedlivě voličům ale musí hlavně strany v jeho středu. Jednak proto, že nesou největší odpovědnost. A pak proto, abychom se všichni nedočkali překvapení u voleb.“

Naslouchání se už částečně děje. Evropští lidovci, jedna z hlavních politických sil na kontinentu, se v posledním roce ostře vymezují proti Green Dealu. Spolu s frakcí ECR, liberály a národovci z ID shodili ze stolu nebo zásadně zmírnili nové regulace na ochranu životního prostředí, například emisní normu na auta Euro 7.

Dopad na pozici krajněpravicových stran bude mít i to, jak se bude vyvíjet nizozemská politika v následujících měsících. Geert Wilders ve volebním manifestu odmítá jakoukoli pomoc Ukrajině, vojenskou i finanční, nechce posílat ani euro do evropského rozpočtu a slibuje referendum o exitu z EU.

Pokud bude PVV chtít být součástí nové vlády, bude muset ustoupit ze svých radikálních pozic. To pak může mít dvojí dopad na krajní pravici i jinde v Evropě: voliče přestane přitahovat, protože ztratí protestní pel. Nebo se naopak etabluje jako přijatelná alternativa pro nové stoupence a začne sílit. 

Nahlédněte do zákulisí dění v Evropě a sledujte českou stopu v Bruselu. Odebírejte jediný newsletter v Česku věnovaný unii Ředitelé Evropy. Připravují ho pro vás každý týden Ondřej Houska z Prahy a zpravodajka HN v Bruselu Kateřina Šafaříková.