Strany koalice Spolu, tedy ODS, lidovci a TOP 09, by měly tento pátek podepsat dohodu o jednotné kandidátce do evropských voleb; ty proběhnou příští rok v červnu. Výkonná rada ODS podle informací HN schválila společný postup do eurovoleb velkou většinou svých členů v úterý večer.
Jakmile se první informace o kandidátce Spolu dostala ven před víkendem, část členů a stoupenců koaličního trojlístku začala na sociálních sítích trhat stranické průkazky a slibovat, že jejich hlas rozhodně nedostane. Proč takový rozruch a co rozhodlo ve prospěch společného postupu? Tady jsou odpovědi na hlavní otázky.
Proč je kolem společné kandidátky ODS, TOP 09 a KDU-ČSL takové haló?
Strany Spolu se v domácích otázkách většinou shodují, v těch unijních ale stojí často proti sobě. TOP 09 například jasně podporuje přechod na euro v Česku, ODS je naopak vášnivě proti – výslovné „ne euru“ je pro stranu jeden ze základních ideových pilířů. Podobně europoslanci TOP 09 a KDU-ČSL podporovali na půdě unijního parlamentu Green Deal, čtveřice ODS naopak až na výjimky hlasovala proti „zelené“ legislativě. A to i tehdy, když předkládanou podobu dohodlo české předsednictví EU, tedy Fialova vláda.
Na opačných pólech stojí zástupci stran Spolu také ve vztahu k právnímu státu nebo většinovému hlasování v EU; ODS omezení práva veta odmítá. Praktickým výrazem názorových rozdílů je fakt, že lidovci a TOP 09 sedí v europarlamentu v nejsilnější lidovecké frakci, ODS je pak po boku Kaczynského PiS ve druhé nejmenší skupině, frakci ECR. Vztahy mezi evropskými tvářemi těchto stran jsou navíc poměrně napjaté.
Obrat ve Spolu: i do eurovoleb chtějí jít strany spolu. Podle Zdechovského už je hotovo, Vondra to odmítá
Dává to tedy celé smysl, nebo ne?
Pohledem zvenku nedává. Pohledem z Česka ano. Volební koalice Spolu se na domácí scéně etablovala a stále se definuje jako hlavní a jediná síla proti Babišově hnutí ANO. Protichůdné názory na Green Deal nebo právní stát v Polsku či Maďarsku jsou při tomto pohledu pro lídry jednotlivých stran podružné. A domácí náhled na eurovolby převážil. Do určité míry tak bude jedno, jak se strany Spolu ve zmíněných tématech profilují. Kampaň založí na jednoduchém „zastavíme Babiše“.
Jaká to nese rizika?
Přítomnost „těch druhých“ na kandidátce může odradit voliče jednotlivých stran. Poté, co informace o společné kandidátce a jejích lídrech pronikly na veřejnost, voliči Fialovy strany se nechali na sociálních sítích slyšet, že je to „konec ODS“ a důvod toho, proč nebudou Spolu volit. Podobně byli europoslanci ODS označeni za důvod nevolitelnosti kandidátky ze strany příznivců TOP 09. Blamáží pak hrozí předvolební kampaň. Pokud totiž strany budou chtít udržet alespoň zdání jednoty, na řadu unijních témat budou muset odpovídat velmi obecně nebo odpovědi úplně vynechat.
Kdo o společnou kandidátku nejvíc stál a proč?
Odpovědí jsou obě menší strany Spolu. Lidovci se dlouhodobě pohybují nad hranicí volitelnosti a riziko debaklu v případě společné kandidátky odpadá. Koalice Spolu by se měla podle odhadů voličských preferencí utkat v eurovolbách s ANO o prvenství a získat mezi 20 a 25 procenty hlasů. KDU-ČSL udělala klíčový ústupek během vyjednávání, když svého volebního lídra Tomáše Zdechovského byla ochotná dát až na čtvrtou pozici, zatímco ODS má obě první místa. Jména na společné kandidátce by měla být tato podle Deníku N: 1. europoslanec Alexandr Vondra (ODS), 2. europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS), 3. europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09), 4. europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Na pátém místě pak opět bude zástupce ODS a pak se strany budou po jednom jméně střídat. Odpor v ODS proti společné kandidátce byl ale velký. Že se to podařilo, je zásluha především premiéra Petra Fialy.
Na co cílí Petr Fiala?
Šéf ODS prosazuje kandidaturu koalice Spolu také v krajských volbách v roce 2024 a o rok později i v těch sněmovních. V případě těch krajských už lidovci v několika regionech dali přednost jiným formacím než ODS a TOP 09. Fiala proto doufá, že prosazením společné kandidátky do evropských voleb přiměje vedení KDU-ČSL změnit postoj jejich regionálních buněk.
Stává se v EU často, že vzájemně nesourodé strany kandidují společně a pak se rozdělí do různých frakcí v europarlamentu?
Příkladů není nekonečně, ale k podobným pragmatickým koalicím dochází. V roce 2019 kandidovalo Progresívne Slovensko na jedné kandidátce se SPOLU-občanskou demokracií. Eurovolby společná kandidátka vyhrála, aby se pak europoslanci rozešli k liberálům, respektive k lidovcům. Podobně se tři chorvatské pravicové strany ucházely o hlasy voličů v roce 2014 na jedné kandidátce a po volbách se rozdělily mezi eurolidovce a ECR. Několikrát společně kandidovali do eurovoleb také francouzští republikáni se středovou formací Unie pro francouzskou demokracii a poté šli každý do jiné frakce.
