Požadujeme stop stav Green Dealu. Regulace se nedá zvládnout, říká nový šéf evropské podnikatelské lobby Vladimír Dlouhý

Firmy na kontinentu se dusí. Ne však vzduchem znečištěným emisemi, které se snaží omezit Green Deal, ale množstvím nové regulace spojené s unijní Zelenou dohodou. Tvrdí to alespoň exministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý. Po příští Evropské komisi bude proto z titulu své nové funkce prezidenta Eurochambres, největší podnikatelské platformy v Evropě, požadovat stop stav Green Dealu. „Musíme udělat revizi, co je to Green Deal. Malé a střední firmy nemají na to, novou regulaci vůbec absorbovat,“ říká Dlouhý v rozhovoru s HN.

Na konferenci o Green Dealu v Praze, kterou pořádaly HN a mluvila na ní šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, zaznělo, že Zelená dohoda je strategie prosperity do budoucnosti. Souhlasíte?

Já jsem byl oběma projevy, jak premiéra Fialy, tak předsedkyně komise, zklamaný. Šly pouze jedním směrem, tím, na který se ptáte. Slyším od kolegů z Německa, Francie, ze skandinávských zemí, že postrádají hlubší reflexi rizik Green Dealu. V tomto smyslu jsem od Petra Fialy a Ursuly von der Leyenové čekal víc.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Na co si evropské podniky stěžují konkrétně? Reflexi jakých rizik postrádají?

Stěžují si na regulaci spojenou s Green Dealem. Převládá mezi nimi pocit, že s ní postupujeme příliš rychle. Dám vám příklad evropské směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence – opatření, u něhož teď se na půdě EU dojednává definitivní znění – pozn. red.). Evropský podnikatel – momentálně nad 250, ale čekáme, že to spadne nad 50 zaměstnanců – bude do budoucna právně odpovědný za to, když někdo z jeho subdodavatelů i mimo EU bude porušovat environmentální či lidskoprávní normy. Tohle je něco, co nás opravdu velmi silně znervózňuje. Kdo a jak to bude kontrolovat? Když se k léta trvající regulaci přidá nová emisní norma na auta Euro 7 a celý balíček Fit for 55, který je už zaváděný, dostáváme se na hranici schopnosti firem tu regulaci absorbovat. Nadnárodní korporace mají obrovská právní oddělení, zvládnou to. Střední a menší firmy, které tvoří základnu Eurochambres i základnu evropské prosperity, na to nemají.

Na Green Deal půjdou obrovské peníze, jen Česko dostane stovky miliard korun dotací. Přesto podniky tvrdí, že to nezvládnou. Je to pořád málo peněz?

Peníze mohou být nutnou podmínkou, ne však dostačující. Podívejte se na Česko: naše nynější krize – zpomalení růstu, vyšší inflace – je hodně dána externími faktory. Jsme země, která nemá přístup k moři, k jiným dodávkám plynu, byli jsme na křižovatce ruských energetických cest. Přidejme k tomu nepřipravenost státní správy. Jsme jedni z posledních v EU, kteří se pouští do PPP projektů. Takoví Poláci dokázali perfektně využít fondy EU, postavili za ně celou novou dálniční a železniční síť. My ne. My jsme často jen kverulovali. Buďme proto připraveni, že v těch dekarbonizací nejvíc postižených českých regionech bude dopad Green Dealu skutečně běh údolím smrti. V tom měli premiér a šéfka komise zase pravdu – je to i nějaká šance a musíme ji umět využít.

Kdybyste měl něco z Green Dealu udělat jinak, aby cesta údolím smrti nebyla fatální, co by to bylo?

Předesílám, že klimatickou změnu nezpochybňuji. Jen požadujeme po nové Evropské komisi stop stav, revizi toho, co je to Green Deal a jak se kde projeví. A uvidíme, třeba v něčem zmírníme, hlavně z hlediska dekarbonizačních lhůt. Když to dnes řeknu úředníkům v Bruselu, skoro omdlévají. Čím dál tím víc však slyším nejen ze střední Evropy, ale i z Německa či Francie, že si v Evropě nastavujeme velmi tvrdé cíle v situaci, kdy jsme celkově zodpovědní jen za zhruba devět procent CO₂ emisí. I když našich cílů dosáhneme, vody v Rýně nebude víc a požáry v Řecku nebudou slabší. Celkovou změnu klimatu ovlivníme minimálně.

Nevěříte v „leading by example“, tedy v to, že se k Evropě přidají další celky v tlaku na snižování emisí? Řada zemí se k tomu už zavázala.

Řeknu to jednoznačně – nevěřím v „leading by example“. Nepočítám s tím, že se Čína nebo Indie stanou spojencem Evropy v tlaku na zelenou politiku, znám ty země. Rádi bychom, kdyby byla uzavřena obchodní dohoda s latinskoamerickými státy, EU-Mercosur. Ale EU, především Francouzi, poslala Mercosuru dodatečné požadavky právě z hlediska odpovědnosti firem za svoje dodavatele, tedy aby i naši partneři tam dodržovali klimatická a další pravidla. Ústy paraguayského zástupce předminulý týden jasně zaznělo, že ty požadavky jsou takové, že buď EU ustoupí, nebo ta dohoda prostě nebude. Je tedy velmi nejisté, že půjdou s Evropou.

Hodně se mluví o slábnoucí konkurenceschopnosti evropských firem. Co jsou její slabá místa na základě přehledu, který máte?

Před konkurenty z rozvíjejících se ekonomik máme jednu „nevýhodu“, vyšší životní úroveň, vyšší mzdy a sociální stát. To nevadilo, dokud toto bylo nahrazováno daleko vyšší vzdělaností pracovní síly, zejména na západě Evropy, a investicemi do vědy a výzkumu. Jenže to se změnilo. Já mám od roku 2007 klienta v indickém Hajdarábádu, poskytuji mu poradenství a několikrát do roka tam jezdím. Je to desetimilionové město ve vnitrozemí a vzdělanost tamních lidí, dostupnost technologií se za těch více než deset let obrovsky zvedly. Evropa začíná ztrácet i v tomto. A začínáme ztrácet i vůči našim spojencům, kteří mají pracovní sílu také drahou, konkrétně USA. Američané totiž bojují s klimatem investicemi, Evropa nezdravou regulací.

Von der Leyenová chce ustavit unijního zmocněnce pro malé a střední podniky (SME Envoy) a požádala italského expremiéra Maria Draghiho o pomoc, jak na evropskou konkurenceschopnost. Může tohle přinést řešení?

Mario Draghi je k tomu velmi dobře předurčen. Pokud jeho zpráva, kterou má připravit, vytipuje opravdu ta slabá místa unijní konkurenceschopnosti, tak by nová Evropská komise měla přijmout opatření, která povedou k nápravě. Co se týče SME zmocněnce, ještě nevíme a chceme vědět, zda to bude funkce jen na devět měsíců do konce mandátu této komise, nebo půjde o stálý post. To naznačí, do jaké míry si od něj či od ní něco slibovat.

Evropská komise ohlásila antidumpingové šetření čínských elektroaut. Bude se týkat také Tesly a evropských vozů vyráběných v Číně a poté exportovaných do EU. Jak to vnímají Eurochambres? Vítáte to?

Velmi se obáváme čínských protiopatření, ale současně jsme obecně proti dotacím. To se týká i Evropy: my něco zregulujeme, a když si firmy stěžují, dostanou dotace. To je prostě špatně. Ale pokud Čína poskytuje masivní subvence na každý vyrobený elektromobil, a mluví se o 20–25 procentech dotací, tak jde o porušení mezinárodních dohod. Podporovali jsme všichni před lety vstup Číny do WTO a toto především naprosto zásadně porušuje pravidla WTO.

Byl jste ministrem průmyslu a obchodu. Co byste dělal, kdybyste mohl sedět vedle von der Leyenové a radit jí, jak na Čínu?

Především jsem rád, že nemusím sedět vedle Ursuly von der Leyenové. Nebude to žádná legrace. Čínské vedení ve své subvenční politice neustoupí, o tom jsem přesvědčený. Riskujeme novou obchodní válku, ale neumím to v daném okamžiku změnit – 25 procent dotací je neúnosné. Musíme se umět bránit.