Jak to ten Fiala vlastně myslí, když mluví. A za co se naopak můžeme pochválit?

Koho a co teď v Evropě a v Česku sledovat? Prý se chystá nová strana, má fakticky nahradit TOP 09, která podle kritiků umírá. Angažovat by se v ní mohly některé tváře známé z Evropy. A dvě Češky jsou v Bruselu v kurzu – mluví se o nich v souvislosti s jednou zajímavou funkcí. To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy. Je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii a může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!

Přijďte na…

Máme pro vás jedno překvapení, zatím nemůžeme nic říct, ale bude to bomba. Na konferenci Green Deal Summit, kterou HN pořádají, přijdou top hosté z domova i ze zahraničí včetně premiéra Petra Fialy. Ale jedno jméno, to největší, ještě představíme. O Green Dealu se u nás buď nekriticky básní, nebo se z něj dělá totální strašák. Však to pořádně pocítíme během nadcházející kampaně před evropskými volbami. Tak se pojďte o Green Dealu dozvědět něco víc - a diskutovat. Přijďte.

Pochvala pro Česko

Ministři jednotlivých členských zemí EU nejspíš v pondělí schválí návrh normy Euro 7 – pomocí ní chtěla Evropská komise dále omezit emise benzinových a dieselových aut. Znění, které je na stole teď, ale žádné zpřísnění neobsahuje. Auta by tak nadále musela plnit stávající limity dané normou Euro 6. Pokud takto návrh skutečně projde, půjde o velký úspěch Česka. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) se nejdřív k vyjednávání sice postavil velmi nešikovně, záhy se ale probral a spolu s českými úředníky a diplomaty dal dohromady skupinu podobně smýšlejících zemí, která nejspíš prosadí svou. V tom případě by Euro 7 nepřineslo přísnější limity pro emise z výfuků, ale omezení emisí vzniklých používáním brzd a pneumatik, což Česko (teď už) podporuje. Kupka a jeho tým ukázali, že když máte argumenty a dovedete získat spojence, není problém uspět.

Debakl komise

Vedle členských zemí EU musí svou pozici k návrhu Euro 7 schválit i Evropský parlament. Zpravodajem návrhu tam je Alexandr Vondra (ODS) a na setkání s novináři v Praze zmínil, že by k tomu mělo dojít zřejmě v listopadu. Podle něj není jisté, jestli se i europarlament shodne na tom, že by emisní limity měly zůstat stejné jako v normě Euro 6. A pak bude potřeba vyjednat kompromis, který by podpořily jak členské země EU, tak europoslanci. Každopádně je jisté, že půjde o mnohem mírnější pravidla, než jaká původně navrhla Evropská komise. Nebývá zvykem, aby státy EU a europoslanci nějaký návrh komise takto dramaticky osekali. Jestliže k tomu opravdu dojde, bude to výraz toho, jak špatně komise odhadla situaci.

Prosvištíme si: Že by Češka?

Jeden z detailů v projevu šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové o stavu EU, tak jak ho přednesla minulý týden, je ustavení funkce speciálního vyslance pro malé a střední podniky. „SME Envoy“ by měl být spojkou mezi firmami v unii a Evropskou komisí a bude se zodpovídat přímo von der Leyenové. SME Envoy by měl pocházet z liberální politické rodiny (liberálové tuto funkci už dříve navrhli) a Ředitelé Evropy slyší, že mezi jmény, která by přicházela v úvahu, jsou i dvě Češky – europoslankyně (donedávna za ANO) Martina Dlabajová a Dita Charanzová. Dlabajová předsedá pracovní skupině liberálů pro malé a střední podniky a dlouho se v tomto tématu angažuje. Charanzová patří mezi nejvlivnější poslankyně vůbec a ostruhy si získala v obraně vnitřního trhu. Věc ještě není uzavřená, protože někteří liberálové tvrdí, že by ve SME Envoy měl být někdo mimo parlament. I tak ale mají Ředitelé Evropy uši nastražené!

Nová strana? 

Po Bruselu běží fáma, že Charanzová, donedávna Babišova jednička v EU, která s ním ale v létě skoncovala, bude zakládat novou politickou stranu. Proevropskou, liberální, podporující přijetí eura. Politickým partnerem jí má být „dělník evropské integrace“, jak si sám říká, Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Ředitelé Evropy oběma zavolali a na dotaz po nové straně uslyšeli dvakrát „ne“. Špicar zůstává ve svazu a nic nezakládá, Charanzová chce dokončit svůj evropský mandát a taky nic nezakládá. Na dotaz, co bude dělat poté, odpověděla, že neví a zatím to ani „neřeší“, protože „červen je ještě daleko“.    

Až zemře Topka

Po Praze zase běží fáma jiného typu – že nová strana je opravdu ve hře, ale až pro domácí volby v roce 2025. Skutečně má jít o liberální, proevropský projekt, přemýšlejí nad ním lidé, kteří se podíleli na prezidentské kampani Petra Pavla. Prý jim vadí třeba to, že čeští politici pořád mluví o modernizaci nebo špičkovém školství, ale skutek utek. Vlastně taková nová TOP 09, která je, podle nich, před smrtí. Hledá se lídr – měl by to být někdo úspěšný a neokoukaný a zároveň známý. Ale jména zatím nejsou. Špicar by v úvahu přicházel, ale nechce. Charanzovou by tvůrci strany brali, ale ne na úplnou špičku. Taky fáma, nebo zárodek budoucí reality? 

Můžete mi to vysvětlit?

Je užitečné vědět, co si o nás Češích myslí ostatní – a souvisí to i se spekulacemi o nové straně. Za polovinou Ředitelů Evropy tak přišel pražský velvyslanec jedné Česku velmi nakloněné evropské země s otázkou: „Můžete mi vysvětlit jednání o českém státním rozpočtu?“ Konkrétně měl na mysli rozpor mezi vládními slovy a činy. Výslovně poukázal na tento projev premiéra Petra Fialy na konferenci pořádané HN, označil ho za skvělý. Ale premiérem proklamované snaze o vybudování špičkového školství nebo o investicích, které zvýší konkurenceschopnost, podle velvyslance naprosto neodpovídá vládní návrh státního rozpočtu. Ředitelům Evropy nezbývá než velvyslanci odpovědět: tento rozpor vysvětlit nedokážeme. Rozpor mezi slovy a činy je ovšem v tomto případě problémem celé české politiky, nikoliv jen premiéra. 

Stát je zase v kurzu

V posledních letech velmi roste role státu v ekonomice. Trend je jasný: Margaret Thatcherová nebo Ronald Reagan jsou mrtví nejen fyzicky, ale i politicky. Postoj, že stát je především škůdce a škrtič svobodné iniciativy, jehož je nutné co nejvíc omezit, byl velmi populární v osmdesátých, devadesátých a nultých letech. Ale s tím je konec. Státní výdaje ve vyspělém světě včetně Česka významně rostou, a to ať vládne levice nebo pravice. Je to dobře, nebo špatně? Proč je skoro jisté, že bude role státu ještě dál růst? A proč v Česku nejsme schopni určit, jaké výdaje omezit? Čtěte analýzu.  

Ostře sledované: Žádaná nevěsta

STAN spolu s Danuší Nerudovou může za necelý rok ve volbách do Evropského parlamentu udělat celkem zajímavý výsledek. V Evropě se to ví, a tak je o STAN zájem. Dvě z nejtěžších vah Evropského parlamentu se ve Štrasburku potkaly s ministrem pro evropské záležitosti Martinem Dvořákem (STAN). Manfred Weber (šéf evropských lidovců, EPP) a Stéphane Séjourné (v europarlamentu vede liberály, tedy skupinu Renew), jak slyší Ředitelé Evropy, zjišťovali mimo jiné, kam STAN vstoupí – lidovci i liberálové mají zájem. STAN se ale podle všeho rozhodne až po volbách. Čím víc mandátů bude mít, tím bude jeho vyjednávací pozice samozřejmě silnější. Tady si můžete přečíst odpovědi politiků ze STAN na nedávnou anketní otázku, kam by patřili raději. 

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Babiš zahnal liberály

Konflikt mezi ANO a evropskou liberální platformou (ALDE), kam Babišovo hnutí patří, se vyostřil. Zástupci ALDE měli přijet minulý týden do Česka zkoumat, jestli je ANO stále ještě liberální, cestu ale na poslední chvíli zastavil Babiš. Hnutí napsalo dopis vedení ALDE, že vůči němu nemá důvěru a jeho členové nebudou zahraničním kolegům v Praze k dispozici. ALDE v reakci na to misi zrušilo, protože nechtělo věc skandalizovat. Ukazuje to na míru vědomí uvnitř liberálů, že Babišovo hnutí bude po eurovolbách bohatá nevěsta. Liberálové mají celkově ztratit, a tak se ANO, jemuž se prorokuje zisk minimálně sedmi europoslanců, bude hodit. Andrej Babiš se může dál ukazovat na pódiu po boku Viktora Orbána. 

Koho sledovat

V Česku zapadlo, že Super Mario je zpět – Mario Draghi, bývalý šéf Evropské centrální banky. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ho jmenovala svým zvláštním poradcem a pověřila ho vypracováním zprávy o tom, jak zlepšit evropskou konkurenceschopnost. Draghi fakticky zachránil euro před zánikem a později Itálii před covidovým marasmem. Otázkou je, jaké bude mít pravomoci. Ale rozhodně se vyplatí sledovat jeho současné názory, které vyjevil, když v USA v létě přebíral jednu velmi prestižní cenu. Jinak nezbývá než si povzdechnout, že podobnou péči o evropskou konkurenceschopnost měla von der Leyenová projevit na samém začátku, nikoliv na konci svého mandátu. 

Nejlepší pocta

O tom, co pro Česko znamenal a vykonal špičkový diplomat Martin Povejšil, jste si mohli přečíst tady. Poté, co v srpnu zemřel, rozhodla se jeho rodina uspořádat na uctění jeho památky charitativní sbírku, hlavně na zajištění zdravotnického materiálu, který putuje na Ukrajinu. Zbývá už jen pár dní, sbírka trvá do konce září. Přispět můžete tady, Martin Povejšil by měl radost.

Pozdrav na věčnost

Česká evropská komunita přišla uplynulý víkend o jednoho svého člena. Po těžké nemoci zemřel Jan Řebřina, dlouholetý pracovník Evropského parlamentu. Čechů v institucích EU působí dost, jeho role ale mezi ostatními vynikala. Pracoval v návštěvnickém centru parlamentu v Bruselu a odbavil stovky skupin zejména středoškoláků a vysokoškoláků z Česka, kterým dokázal srozumitelným způsobem vysvětlit, o čem EU a europarlament jsou. Jan Řebřina v létě oslavil padesátiny a měl cíl přednášet v práci nejen anglicky, ale i italsky. Posíláme mu tak tam nahoru jednu italskou skladbu a vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině. 

Co si přečíst

• Země EU mohou být brzy postaveny před dramatické rozhodnutí: co když nový americký prezident zahájí tvrdou obchodní válku proti Číně a bude po unii pod hrozbou sankcí chtít, aby udělala totéž? O co jde a jak by měly státy EU reagovat, čtěte v rozhovoru s odborníkem.

• Budoucnost peněz vymýšlí nizozemská bankéřka. Má na starosti digitální euro a brzy se na ni možná vrhnou konspirátoři. 

• Zrušit OSN? Kdo to tvrdí, nahrává Rusku a Číně. Na české koumáky svět fakt není zvědavý.

Evropa podle…

Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum v AMO 

Akademici z Francie a Německa tento týden představili návrhy opatření pro budoucnost (rozšířené) EU. Navrhují omezování jednomyslného hlasování v Radě EU, kde se scházejí ministři členských  zemí. Přinášejí ale taky řadu opatření, která mají malým státům ztrátu práva veta kompenzovat – tak zvanou „záchrannou síť“ s možností přesunout dané hlasování na Evropskou radu, tedy na summit lídrů členských zemí, přenastavení parametrů hlasování kvalifikovanou většinou, či možnost opt-outu z jednotlivých oblastí politik. Je jasné, že Česku a dalším středoevropským státům toto konkrétní znění nemusí vyhovovat. Předtím, než ho odmítneme, je ale třeba si uvědomit, že je řada na nás, abychom do diskuse přinesli jasné, smysluplné a konstruktivně formulované alternativní nápady.

Co si poslechnout / Kam zajít

• Zvítězili jsme už v Evropě nad inflací? Tato debata, kterou můžete sledovat online živě či ze záznamu, má hvězdné obsazení. 

• Čína není Rusko. Jsme na cestě omezit závislost na čínských surovinách, tvrdí expert. 

• Blíží se výročí podpisu mnichovské dohody – je to aktuální téma i ve světle ruské invaze na Ukrajinu? Různé pohledy, včetně názoru poloviny Ředitelů Evropy, uslyšíte na této akci. 

Tečka podle Ondřeje Housky

Martin Hančl býval asistentem europoslance Pavla Svobody (KDU-ČSL), teď se o EU vyjadřuje na X (dříve Twitter). Obvykle arogantně, ve stylu, že kdo to nevidí stejně jako on, je úplný debil, s oblibou vytrhává z kontextu, často tímto stylem píše o mně. Ale co je důležitější: jeho názory jsou inspirativní a rozhodně se vyplatí ho sledovat! Nicméně často s ním nesouhlasím. Třeba když tvrdí, že „Evropský parlament je ta nejlepší platforma k řešení celoevropských problémů“. Ne, touto platformou je Evropská rada, na níž premiéři či prezidenti řeší, jak se postavit k nejdůležitějším tématům, a dávají unii strategický směr. Mají určitě vyšší demokratickou legitimitu jakožto nejvyšší představitelé svých zemí, vzešlí z voleb, než sice přímo volení, ale doma prakticky neznámí europoslanci, nad jejichž konáním je mnohonásobně menší veřejná kontrola.