Zahradil „na pohodu“. Byl jsem dobrá investice, eurofederalismus jsem ale nepřetlačil, hodnotí sám sebe

Je to až neuvěřitelné, ale nezanechal za sebou za těch dvacet let žádnou výraznou stopu,“ komentoval mimo záznam působení Jana Zahradila (ODS) dlouholetý činovník unijního sněmu. Nejdéle sloužící český europoslanec a jediný, který si drží mandát v europarlamentu (EP) nepřetržitě od vstupu Česka do EU v roce 2004, na začátku týdne oznámil, že příští rok už nebude kandidovat a končí.

Komentáře poslancova kroku se většinou omezily na shrnutí, že končí „vyděděnec“ ODS, který se sám odsunul na partajní okraj. Zahradil byl proti volební koalici Spolu, kterou stávající předseda a premiér Petr Fiala podporuje, a veřejně se vymezil vůči prezidentské kandidatuře Petra Pavla – rovněž podporované řadou klíčových tváří ODS.

Bilance Zahradilova europoslancování nepřišly. Jen částečně přitom za to může fakt, že Češi považují evropský mandát za podružný. Zahradil skutečně vedl svoji unijní kariéru „na pohodu“. Přesto v úvodu zmíněná věta neplatí absolutně.

Zahradil jako první a dosud jediný český zástupce v EP stanul v čele politické skupiny, do kterých se europoslanci ve Štrasburku sdružují. Od roku 2011 několik let předsedal frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR), kterou založil spolu s britskými toryi v roce 2009. V roce 2019 za ni kandidoval na post předsedy Evropské komise, rovněž jako jediný Čech zatím.

Ještě než odešli Britové z unie a tím i z ECR, byla to třetí nejsilnější skupina v parlamentu. Teď je druhá nejslabší a dominovaná Poláky – je jich 27 z 66. Hlavní frakce ve sněmu, eurolidovci a socialisté, mají liberály jako třetího do party k utvoření většiny. Euroskeptické národovce z PiS, ODS a dalších stran nepotřebují, jejich frakce stojí v izolaci.

Zahradil přesto považuje ECR za úspěšný projekt. „Frakce přežila a bude sílit,“ říká. „Bratři Itálie teď mají doma 30 procent podpory a dodají hodně europoslanců. Když se bude dařit, ECR se vrátí možná na třetí pozici v EP. Nejhůř čtvrtou,“ dodal europoslanec pro HN a Aktuálně.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Zahradil tvrdí, že se kromě ECR našel v parlamentním výboru pro mezinárodní obchod. Začínal tam jako řadový člen a teď je jeho prvním místopředsedou. Kvůli téhle svojí roli byl zařazen do stovky nejvlivnějších europoslanců (ze sedmi set).

„Jižní Korea, Kolumbie, Vietnam, Nový Zéland,“ vyjmenovává Zahradil dohody o volném obchodu s EU, které mu prošly pod rukama. „To, že je parlament schválil, považuju za jakýsi zářez na pažbě,“ dodává.

Dohodě o volném obchodu mezi EU a Vietnamem byl Zahradil zpravodajem; vyjednával podporu pro smlouvu s ostatními frakcemi. „On a jeho tým odvedli na dohodě velký kus práce,“ říká Antoine Ripoll, šéf styčné kanceláře parlamentu pro země ASEAN, kam patří i Vietnam.

„Brexitem oslabil v europarlamentu hlas propagující liberalizaci obchodu,“ pokračuje Ripoll. „Jan Zahradil byl toho jedním z mála přetrvávajících zastánců. Bude chybět,“ dodal pro HN a Aktuálně.

V Asii byl Zahradil zároveň spojován s několika aférami. Po pěti letech práce a jen pár týdnů před hlasováním byl nucen v roce 2019 rezignovat právě na post zpravodaje obchodní dohody s Vietnamem, když se dostal pod palbu kritiky od opozičních europoslanců kvůli nepřiznanému konfliktu zájmů. Zahradil byl ve stejné době členem poradců pro zájmovou organizaci Vietnamců v Evropě.

„Vůbec mě nenapadlo, že bych tuhle neplacenou virtuální funkci měl někde přiznávat,“ tvrdí. „Rezignoval jsem, abych se nestal záminkou pro shození dohody při hlasování. Prošla,“ dodává.

V lednu 2021 pak po mediální kritice ukončil činnost Skupiny přátelství EU-Čína na půdě europarlamentu, neformální platformy pro dvacítku europoslanců, kterou vedl. Experti na Čínu upozorňovali na uskupení jako nástroj šíření čínské propagandy, protože europoslanci přicházeli do styku se zástupci čínských vlivových organizací v Evropě.

Zosobňovat to měl Zahradilův asistent v EP, Číňan Kai Lin, který ustavení skupiny před lety inicioval. Sinologové z projektu Sinopsis upozornili, že Kai Lin je „zahraniční manažer“ Sdružení čínského lidu pro přátelství s cizími zeměmi, což je orgán sloužící ke kontaktování zahraničních samospráv a podléhající čínské komunistické straně.

Zahradil odmítl nařčení o šíření pročínské propagandy, skupinu ale i tak zavřel. „Když o mně někdo napíše, že jsem idiot a klausovec, je mi to jedno,“ tvrdí. „Pokud mě ale někdo nařkne, že vynáším informace Číňanům nebo si nechávám za něco platit, je to obvinění z věcí, na které si dávám celý život pozor,“ řekl tehdy týdeníku Respekt.

Kai Lin pro Zahradila pracuje pořád, byť už ne jako asistent, ale na smlouvu. „Dohodli jsme se, že mi napíše několik analýz o bilaterálních vztazích Číny se státy regionu, než mi skončí mandát,“ říká. „Pak pro mě pracovat nebude,“ dodal Zahradil, který uvažuje o tom, že si vedle možné kariéry ve sněmovně zřídí nějaký svůj asijský think-tank.

Pokud se člověk podívá na Zahradilovy sociální sítě, hemží se to komentováním domácí politiky nebo třeba výsledků tureckých prezidentských voleb. Méně už zprávami z europarlamentu. Tam pak, kde mají jeho kolegové tři a více „zářezů“ coby zpravodajové nějakého legislativního návrhu, má Zahradil jen jednu zprávu na volební období.

„Mně to stačí,“ říká europoslanec. Proč nekomunikuje o svojí práci v EP s voliči? „Přijde mi, že to není pro lidi atraktivní. Člověk dá na sítě něco z výboru a dostane za to tři lajky. To mě nebaví,“ pokračuje.

Není ale právě za tuto práci a komunikaci už dvacet let placený (plat europoslance nyní činí v přepočtu téměř 250 tisíc korun, pozn. red.)? „Dostal jsem dost preferenčních hlasů, tak si určité penzum voličů myslí, že jsem dobrá investice. Navíc sem pořád někoho zvu na seznámení se s parlamentem,“ krčí rameny Zahradil.

Naposledy na sebe poslanec upozornil pyšnou fotkou po boku čínského velvyslance v Praze dva dny před výročím masakru na náměstí Nebeského klidu. Znovu se tak začalo řešit Zahradilovo pročínské zanícení.

„Nejsem naivní a nepouštěl bych Čínu do strategických sektorů nebo do přístavů v EU,“ namítá poslanec. „Ale Evropa nemá zapotřebí jít cestou stejné konfrontace s Čínou jako USA, ohrožovat svoje firmy a ještě přitápět pod kotlem možné války mezi dvěma jadernými mocnostmi. To by měla být priorita.“

Je vůbec něco, co se europoslanci podle jeho hodnocení nepovedlo za těch víc než dvacet let v EP? Zahradil poprvé na moment zaváhá. „Myslel jsem si, že budeme mít s toryi a dalšími větší výtlak s naším eurorealismem,“ říká poslanec. „Federalistický mainstream v EU je ale mnohem silnější. Nejde ho rychle vychýlit. Přehnal jsem svá očekávání,“ uzavírá.