Snad neuvidí, na co se dívám. Rusové se bojí udání, mluví radši potichu

V březnu byl v moskevském metru zadržen muž za sledování snímků, které údajně diskreditují ruskou armádu. Policii na něj zavolal spolucestující, který si všiml, co muž v telefonu sleduje. O několik stanic později policisté Moskvana zadrželi a mobil mu prohlédli. Pak sepsali protokol o šíření extremistických materiálů a zadržený šel na čtrnáct dní do vězení.

Tato zpráva vyvolává spoustu otázek – jak je možné dovolat se na policii z metra, kde je špatný signál, a jak policie věděla, že muž ještě nevystoupil z vagonu?

Dříve jsem se nebála číst zprávy, když jsem seděla vedle cizích lidí. Spíše mi přišlo trapné číst na veřejnosti něco o sexu nebo menstruaci a radši jsem ztlumila jas displeje. Ale teď už si asi ani netroufnu diskutovat, aniž bych si byla jistá, že vlak přehluší můj hlas. Zeptala jsem se proto svých přátel – odvážných i méně odvážných – jak oni změnili své chování po zatčení onoho Moskvana.