Ukrajina by mohla už zítra začít jednat o vstupu do unie. Přesto se to zatím nestane, a ne kvůli válce

Ukrajina by měla ještě letos začít vyjednávat o vstupu do Evropské unie, prohlásil v Kyjevě šéf nejsilnější politické skupiny v europarlamentu. Německý lidovec Manfred Weber tam odjel tento týden. Zopakoval tím, co tvrdí i jiní evropští politici – a co řekl v únoru v Bruselu na setkání s lídry EU ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

„Začít předvstupní vyjednávání v tomto roce je naším cílem. A když říkám v tomto roce, myslím tím letos, do konce tohoto roku, tedy 2023, rozumíme si,“ prohlásil tehdy částečně žertem ukrajinský prezident po boku předsedy Evropské rady Charlese Michela a šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové.

Ačkoli oba viditelně pobavil, Zelenskyj nedostal na svoji větu jasnou odpověď, že se tak skutečně stane. Ukrajina získala status kandidátské země loni v červnu. V tom, jestli má už letos začít vyjednávat o vstupu, jsou ale členské státy rozdělené. Pro to, aby takový proces mohl začít, je přitom nutná jednomyslná shoda.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Sama Ukrajina na to podle lidí, kteří mají proces v kompetenci, přichystaná je. „Ukrajina je stoprocentně připravená začít vyjednávat o členství v EU,“ řekla HN a Aktuálně.cz Katarína Mathernová, zástupkyně generálního ředitele v oddělení Evropské komise pro rozšíření, tedy jedna z nejvýše postavených euroúřednic. Práci se zájemci o vstup do unie má ve svém portfoliu.

EU ke startu takového procesu, který se většinou počítá na roky – v českém případě to bylo šest let –, vyžaduje, aby zájemce měl odolné instituce, dodržoval principy demokratické správy státu a byl tržní ekonomikou. Ukrajina v těchto požadavcích v posledních letech pokročila – a ruská agrese vše ještě zrychlila.

Už před loňskou invazí ukrajinské firmy čile vyvážely na vnitřní trh EU. Po ní se v solidaritě s napadenou zemí – a také kvůli nutnosti dostat ukrajinskou pšenici do světa – unie otevřela i ukrajinským farmářům.

Přijetí téměř pěti milionů uprchlíků z Ukrajiny pak téměř ze dne na den vyřešilo otázku volného pohybu pracovníků z Ukrajiny do EU. O stejné svobodě – ucházet se v EU legálně o práci – přitom Češi, Slováci a další národy tvrdě vyjednávali a museli přistoupit na různé restrikce.

„Dělali jsme si srovnávací analýzu a v některých oblastech je Ukrajina blíž EU než mnohé státy západního Balkánu, které přitom už začaly vyjednávat o vstupu a nečelí válce,“ pokračuje slovenská expertka.

Jako příklad uvádí digitalizaci státní správy a ukrajinský projekt výměny klasických žárovek za úsporné, který Mathernová v komisi dozorovala. Ukrajinci si spočítali, že výměnou 50 milionů žárovek uspoří zhruba tolik energie, kolik vyrobí malá jaderná elektrárna. A s vedením EU se dohodli, že unie zaplatí dodávku 35 milionů ledkových žárovek.

„Za jediný týden v únoru se k výměně přes vládní aplikaci, kterou mají všichni Ukrajinci v telefonu, přihlásilo přes milion lidí. Ti si pak pro úsporné žárovky došli,“ zmiňuje Mathernová. „Nebýt toho, že je Ukrajina tak zdigitalizovaná, by tato a další veřejné služby teď vůbec nefungovaly.“

Francie, Nizozemsko, Rakousko a další země, které nesouhlasí s brzkým začátkem ukrajinských rozhovorů o vstupu, tyto věci nezpochybňují. Většinou argumentují, že i když by zítra na Ukrajině skončila válka, sedmadvacítka není připravená na přijetí tak velké země známé svou systémovou korupcí.

„Korupce zůstává závažným problémem, který odrazuje zahraniční investory, ochuzuje státní rozpočet i populaci a podkopává vládu práva,“ píše Evropská komise v posudku k žádosti Ukrajiny o vstup.

Vymýtit korupci se považuje za ukrajinský domácí úkol. Připravit EU na přijetí více než čtyřicetimilionové sebevědomé země, která by se rázem ocitla v první pětce největších států unie, je zase úkolem pro Brusel. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o nutnosti zrušit právo veta v některých oblastech a dalších změnách vnitřního uspořádání, aby po rozšíření nečelila EU neustálé paralýze.

„Myslím, že je legitimní požadovat institucionální změny, aby unie byla schopná absorbovat nové členy,“ říká Mathernová. „Je například reálné, aby do EU přibylo až šest zemí Balkánu a tři z východní Evropy a každá z nich měla stále svého komisaře? Už teď v sedmadvaceti je to místy těžká skupinová dynamika,“ vysvětluje slovenská vrcholná úřednice.

Na rozsahu a načasování změn ale mezi státy rovněž nepanuje shoda. České předsednictví loni obeslalo jednotlivé vlády s dotazníkem, jak si představují vnitřní reformu. Z jejich odpovědí vyplynulo, že každý stát má nějakou ideu, ale každý trochu jinou.

V úvodu zmíněný Manfred Weber vyzval v Kyjevě EU, aby s reformou neotálela. Formuloval to tak, že se unie musí nejprve shodnout na základních obrysech budoucí změny svého fungování, aby mohla začít vyjednávat s Ukrajinou, protože přijetím tohoto státu rozšiřování nekončí.

Hlavní obhájci Ukrajiny – především Polsko a pobaltské státy – tvrdí, že obojí může jít ruku v ruce. „Já jsem také toho názoru, že zahájení předvstupních rozhovorů s Ukrajinou by vytvořilo žádoucí tlak k nalezení shody na institucionálních změnách mezi členskými státy,“ míní Mathernová.