V 82 letech zemřela fotbalová legenda Pelé. Brazilský útočník jako jediný vyhrál třikrát mistrovství světa a je považován za nejlepšího hráče historie. Úmrtí jedné z nejslavnějších postav světového sportu oznámila rodina.

Pelé se od loňského září léčil s rakovinou tlustého střeva a od 29. listopadu byl hospitalizován na klinice Alberta Einsteina v Sao Paulu. Ve středu ošetřující lékaři oznámili, že se Pelého stav výrazně zhoršil. Spolu s postupující rakovinou diagnostikovali rovněž srdeční a ledvinovou dysfunkci a museli nasadit léčbu zánětu dýchacích cest. Vánoční svátky s Pelém v nemocnici trávila rodina.

Fotbalista s rodným jménem Edson Arantes do Nascimento pomohl Brazílii vyhrát mistrovství světa jako sedmnáctiletý v roce 1958 ve Švédsku, poté v Chile 1962 a Mexiku 1970. Jeho střelecká bilance se na základě různých zdrojů liší: podle agentury AP nastřílel 650 ligových gólů a 1281 branek ve všech soutěžích.

Životní příběh brazilského fotbalisty Pelého připomíná pohádku o tom, jak chudý chlapec ke slávě přišel. Z neznámého mladíka černé pleti se takřka přes noc stala hvězda první velikosti. Skvělý stratég, nenapodobitelný driblér a pohotový střelec byl v anketě Mezinárodního olympijského výboru vyhlášen sportovcem 20. století, FIFA jej zase zvolila nejlepším fotbalistou. 

„V mých očích Pelé navždy zůstane opravdovým králem fotbalu. Jak díky svému umění, tak chováním a vystupováním na hřišti,“ řekl na jeho adresu slavný český fotbalista Josef Masopust. Ten se s Pelém střetl na MS 1962 v Chile, kde útočník s desítkou na zádech získal jeden ze tří titulů mistra světa, což se dosud nikomu jinému nepodařilo. I díky tomu je dodnes všeobecně považován za nejlepšího hráče fotbalové historie.

První míč dostal Edson Arantes do Nascimento k šestým narozeninám, předtím si musel vystačit s vycpanou punčochou nebo grapefruitem. V 11 letech začal už pod přezdívkou Pelé hrát za celek Baurú a o čtyři roky později byl doporučen Santosu s tím, že z něj bude nejslavnější hráč všech dob. Klub s ním podepsal profesionální smlouvu a tato investice se mu brzy začala bohatě vyplácet.

Jako šestnáctiletý získal korunu domácího krále střelců, o rok později poprvé oblékl dres národního týmu. Na MS 1958 ve Švédsku, kde jej zpočátku mnoho lidí považovalo za maskota, přispěl šesti góly včetně dvou finálových k premiérovému triumfu „kanárků“. O čtyři roky později v Chile se Pelé již jako hlavní hvězda Brazilců zranil a úspěšnou obhajobu sledoval pouze z lavičky.

Na šampionátu v Anglii v roce 1966 se stal lovnou zvěří pro soupeřovy obránce, jejichž brutální fauly rozhodčí často přehlíželi. Okopaný a znechucený útočník chtěl dát mezinárodnímu fotbalu vale, nakonec vydržel do dalšího MS. V Mexiku opět naplno předvedl svoje umění, dovedl fantastické brazilské mužstvo k zisku třetí Zlaté Niké a na konci roku 1970 byl jako první fotbalista v historii vyhlášen nejlepším sportovcem světa.

Na sklonku kariéry Pelé výrazně přispěl k popularizaci fotbalu v USA, kde dva roky nastupoval za tým New York Cosmos. S milovanou hrou se rozloučil v říjnu 1977 v utkání Cosmosu proti „svému“ Santosu. Ani poté však Pelého popularita neklesla, spíše naopak.

Míčový kouzelník vydal řadu autobiografií, zahrál si v několika filmech, natočil pár hudebních alb a věnoval se charitě. V 90. letech si vyzkoušel i politiku, ale funkce ministra sportu jej příliš neuspokojovala. Byl jednou z tváří úspěšných brazilských kandidatur na pořadatelství fotbalového MS 2014 i letních olympijských her 2016, především však působil jako propagátor fotbalu, který on sám nazýval „překrásná hra“.

„Od prvního mistrovství světa, které jsem hrál v roce 1958, to dělám stále – bráním a dělám reklamu Brazílii. Je to velká odpovědnost, ale takovou nabídku jsem nemohl odmítnout,“ popsal svoje poslání potřetí ženatý otec sedmi dětí. V posledních letech sužovala Pelého řada zdravotních problémů, kvůli tomu musel výrazně omezit svoje veřejné aktivity.