Když neslyším ledničku a vypne se router. Žiju jako v dobách, kdy ještě nebyl vynalezen internet

Den dvoustý padesátý šestý, 6. listopadu.

Když slyším, jak se pod mým oknem rozbíhá dieselový generátor (typický, poměrně hlasitý zvuk), je mi jasné, že v našem sousedství vypadl proud. Zaposlouchám se pozorněji a snažím se rozeznat zvuk ledničky v kuchyni – a samozřejmě ji neslyším. Router se vypne a připojení k internetu na mém smartphonu klesne na minimum – skoro nefunguje. Notebook se přepne na provoz na baterie, a pokud je večer, všechny žárovky v bytě zhasnou. Přes den nesvítí, protože svědomitě šetřím a vystačím si s tlumeným světlem z oken. Obchod pode mnou ovšem bez elektřiny nefunguje, proto si zapne svůj generátor.

V takových situacích, které nastávají dvakrát denně, odcházím od monitoru a jdu si uvařit něco neobvyklého, na co dřív nebyl čas. Nebo venku běhám. Nebo si přečtu nějakého antického autora – abych utekl od shonu zpravodajských kanálů a dotkl se věčnosti. Žiju několik hodin, jako by internet ještě nebyl vynalezen. Takový je teď nový způsob života v Kyjevě – se dvěma přestávkami „bez elektřiny“. Kyjevané si zvykají a snaží se na tom najít něco dobrého. Trvá to totiž už víc než týden.