Pavel zlákal hlavní hvězdu českého předsednictví EU. Velvyslanec Zajíček jde na Hrad

Všechno se strašně zrychlilo, všichni jsou ale konstruktivnější, říká dvojka českého předsednického týmu v Bruselu Jaroslav Zajíček. Má přitom na mysli ochotu členských států EU postupovat společně na pozadí války proti Ukrajině a prokázat solidaritu jak s napadenou zemí, tak mezi sebou. Právě diplomat Zajíček má coby šéf sekce pro vnitřní trh na českém zastoupení při EU klíčový podíl na dosavadních energetických dohodách, které mají pod předsednickou taktovkou Čechů zkrotit vysoké ceny za teplo a světlo a pomoct Evropanům ze současné krize.

HN: Jeden z vašich kolegů, expert na energetiku, tvrdí, že kvůli návalu práce během předsednictví chodí spát ve tři ráno, vstává krátce po šesté a děti vidí jenom v sobotu, protože pracuje i v neděli. Je to i váš rytmus?

Takhle zostra? Poslední týdny bohužel skutečně probíhají tak, že přijdu domů, když už kluci dávno spí, a většinou jim nestihnu dát ani pusu, než jdou ráno do školy. Sobota je jediný den, kdy se můžeme vidět. Neděle už je zase pracovní den během předsednictví.

HN: Kde berete energii? Co vás nabíjí? 

Zodpovědnost. Když to nezvládneme, bude to ostuda celé republiky. A když to zvládneme, bude to pro všechny jenom dobře a do dalších let velká vzpruha pro zdejší renomé Česka. Osobně mě žene i to, motivovat lidi, kteří se mnou pracují, protože na těch to stojí. Osmdesát pět, devadesát procent je odpracováno na nižší úrovni, já jsem jen špička ledovce. 

HN: Máte za sebou tři mimořádné schůzky ministrů EU k energetice a všechny skončily dohodou. Jak moc je to neobvyklé? Není EU tak trochu odsouzena k dohodě, jednak proto, že má historii hledání často nemožných kompromisů, a pak proto, že vysoké ceny energií trápí všechny země?

Netrápí to ale všechny stejně a v tom je právě role předsednictví – najít tu společnou míru. My víme, proč Putin dělá to, co dělá. Zkouší, jestli země, které nepociťují oslabení dodávek ruského plynu, budou solidární se zbytkem a o nedostatkovou a drahou surovinu se podělí. Předsednictví má vyjednat něco, co bude dávat smysl a bude to mít okamžitý dopad. A to se podařilo. Naprostá většina států se dokázala shodnout nad řešeními, která pro ně nebyla jednoduchá. V tom prvním kole, kdy jsme se dohodli na 15procentním snížení spotřeby plynu, byli proti jen Maďaři a nakonec ještě Poláci. A u druhého kola, když jsme schválili zastropování elektřiny pro „levnější“ elektrárny a příspěvek z mimořádných zisků, nesouhlasily také jen dvě země: Slovensko a Polsko.

HN: Proč se to českému předsednictví daří? Máme nějaký speciální šém, nebo tomu jen dodala naléhavost válka na Ukrajině?

Válka tomu určitě dodala naléhavost. Ten hlavní klíč ale je, myslím si, dobré mentální nastavení celé státní správy od úředníků přes diplomaty až po ministra průmyslu Jozefa Síkelu.

HN: Co přesně znamená dobré mentální nastavení?

Jsou v zásadě dvě strategie, jak k vyjednávání, kde stačí kvalifikovaná většina (souhlas zhruba dvou třetin zemí), přistoupit. Buď se můžete snažit získat několik velkých států a čekat, že se ostatní pak přidají, k čemuž inklinují větší země. Nebo si řeknete, že se budete snažit vyjít do maximální možné míry všem, což dělávají ti menší. My jsme zvolili tuhle variantu a tomu podřídili postup. Byli jsme transparentní – nedělali jsme žádné zákulisní dohody jedné partičky proti druhé, průběžně jsme dohadovaný text posílali všem, aby ho měli ve stejný moment a nikdo neodcházel od stolu se zahořklým pocitem, že s někým jednáte preferenčně. Před dohodou o snížení spotřeby plynu, tím šestidenním zázrakem, jsme odstranili všechny výjimky, které navrhla komise, protože s nimi měly všechny země nějaký problém. A pak jsme jeli stát po státu. Ptali jsme se na jejich představu, komunikovali s každým, já jsem ještě v jednu ráno telefonoval s belgickým kolegou. Bylo to řemeslně dobře odpracováno a táhli jsme za jeden provaz – Brusel i ústředí v Praze.

HN: Tento týden bude zase hodně o energetice. Evropská komise zveřejní, jak by státy EU mohly společně nakupovat plyn, a bude pokračovat debata o zastropování jeho ceny. Postoje jednotlivých zemí se dost liší, na jedné straně je patnáct států, které na to tlačí, na druhé straně jsou Němci s Nizozemci, kteří chtějí zastropovat maximálně ruský plyn. Věříte si, že i tady se vám podaří najít většinovou shodu? Jakou budete mít strategii?

Budeme usilovat o shodu , ale musíme si počkat na ten návrh. Protože tohle je předsednictví: permanentní práce s jedním textem, na jehož začátku je výkop od komise, a pak jeho první, druhou nebo třeba pátou verzí. Slyšíme různá echa, co by tam mohlo být a kdo co bude chtít, ale ještě přesně nevíme, jak do hloubky půjdou společné nákupy plynu a co dalšího v balíčku bude. Až to budeme mít v ruce, stanovíme si strategii. Další schůzka ministrů energetiky pak proběhne 25. října, ale aniž bych chtěl předjímat, budeme zřejmě muset svolat další, už čtvrtou mimořádnou radu v listopadu, abychom se k něčemu dobrali. Do 25. října je málo času, už se přece jen dostáváme docela hluboko do energetik jednotlivých zemí.

HN: Viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar řekl, že kdybychom neměli předsednictví, tak o energetice dost možná vyjednáváme trochu jinak. Že bychom jakožto nejprůmyslovější země EU víc tlačili na zastropování plynu pro průmysl. Má pravdu?

To je docela citlivá věc. Během předsednictví bývá národní agenda upozaděna, protože po dobu toho půlroku jsme tu proto, abychom nalézali řešení pro všechny. Zároveň ale samozřejmě musíme jedním okem sledovat, co se děje doma, aby opatření, která přijímáme, nešla vyloženě proti českým zájmům. Povědomí o našich citlivostech tady v Bruselu samozřejmě je. S Radkem Špicarem, se kterým jsem o tom mluvil, bych si proto rád zapolemizoval, protože zatím se to, myslím si, neděje, že bychom někde ubrali. Pokud máme nějaký národní zájem, musíme ho sdělit inteligentně a primárně ve spojení s dalšími zeměmi.

HN: Lze si to představit tak, že si vezmete třeba německého velvyslance, svého kolegu, stranou a řeknete mu, co by Česko potřebovalo v návrhu změnit?

Může to být i Německo, které nám je ekonomicky, geograficky a historicky blízké a se kterým musíme nadstandardně konzultovat tak jako tak. Ale třeba i Slovensko je partner, s nímž můžeme některé věci projednávat tak, aby tam měli povědomí o tom, co nás pálí, přestože teď ve většině záležitostí v energetice Slovensko hlasovalo jinak.

HN: Německo teď překvapilo členské státy obřím balíčkem pomoci pro domácnosti a firmy ve výši 200 miliard eur. Věděli jste to s nějakým předstihem?

Nevěděli, všechny to zaskočilo. Vyvolalo to hodně pozdvižených obočí a teď musí německá strana dost vysvětlovat, hlavně Evropské komisi coby strážci pravidel o státní pomoci. Pokud se máme bavit o společných unijních řešeních a o tom, že má fungovat vnitřní trh, základem je, že nebudeme dělat kroky, které budou způsobovat komplikace jiným státům. Přestože i my máme zájem na tom, aby velkým podnikům bylo pomoženo, čímž se vracím k Radku Špicarovi, tak zároveň musíme sledovat celkový obrázek. Protože pokud se podobnými dotacemi začnou vytvářet v jedné části konkurenční výhody, vnitřní trh bude pod obrovským tlakem a nůžky na něm se začnou ještě více rozevírat. To by pak odnesly nejvíc malé otevřené ekonomiky jako ta česká.

HN: Energetika dominovala první půlce předsednictví už v roce 2009, kdy Rusko v lednu zavřelo plynovod přes Ukrajinu a nechalo Slovensko, Bulharsko a další země mrznout. I tehdy jste působil jako diplomat pro vnitřní trh na stálém zastoupení v Bruselu. Jaký je hlavní rozdíl tohoto předsednictví oproti roku 2009 z vašeho pohledu?

Všechno se strašně zrychlilo, to je ten hlavní rozdíl. Co jsme dřív počítali na týdny až dlouhé měsíce, teď se počítá na dny a týdny. Nejde přitom jen o energetiku. Atmosféra té urgentnosti, která tady je a je daná válkou, se přelévá i do ostatních věcí. Kolegové v Bruselu se nás ptají: „Máte mimořádnost energetickou, ale co budete dělat s dalšími věcmi? Budou stát, nebo ne?“ Minulý týden jsme si zatleskali u dvou témat, a sice jsme vyřešili režim leteckých slotů od 1. listopadu dál a přístup rybářů do unijních vod. Museli jsme dohodnout pravidla pro rybolov, to, jaká flotila může do vod té které země od 1. ledna na deset let dál. Kdyby to nebylo, nastane na moři totální anarchie. Ani o jedné z věcí se nemluvilo, ani jednu jsme nemohli odložit. Musím ale říct, že stejně jako v roce 2009 i teď ta situace vede státy k tomu, být konstruktivnější.

HN: Uveďte příklad.

Součástí balíčku FitFor55 (soubor opatření, která mají snížit emise v EU do roku 2030 o 55 procent oproti stavu v roce 1990) jsou pravidla o energetické účinnosti budov, tedy zateplování domů a podobně, a využívání energie z obnovitelných zdrojů. Za běžných okolností bychom hledali shodu na obojím dlouho, určitě měsíce, možná roky, protože to bude něco stát. Teď to budou maximálně měsíce. Přístup většiny členských států je, kdy jindy se dohodnout než teď? Teď je potřeba zrychlit, teď je potřeba se odpoutat od závislosti na ruských palivech, teď musíme šetřit energiemi. Všichni jsou ochotnější ke kompromisům.

Konec spalovacích motorů se blíží. Nová auta po roce 2035 už jen na elektřinu, schválili europoslanci

9. 6. 2022 ▪ 4 min. čtení

HN: Jednota podpory Ukrajiny mezi státy EU, tak jak to můžete pozorovat ze své úrovně, tam pořád je?

Rychlá odpověď je ano. Nebyl jsem si tím úplně jistý, ale zatím tam je.

HN: Kdy a proč jste si tím nebyl jistý?

Do té doby, než jsem si prožil pár těch mimořádných schůzek k energetice a mimořádných dohod. Kdybych totiž šel po ryze ekonomických nebo egoistických zájmech jednotlivých zemí, tak ne všechny musely být nadšené. Protože to, co jsme my po některých chtěli, bylo utáhnout si kvůli zbytku opasek. Španělsko a Itálie byly zpočátku skeptičtější, nechtěly se podepsat pod úspory plynu, protože k nim neměly důvod. My jsme je přesvědčili, že to má smysl. Je jasné, že soudržnost bude s postupujícím časem podrobována čím dál těžšímu testu. „Únava z Ukrajiny“ se ale zatím nedostavuje, aspoň ne v oblastech, které já pokrývám. Tohle je za mě jeden z největších úspěchů předsednictví.

HN: Minulý týden jste předsedal osmi trialogům - vyjednáváním o nové unijní legislativě mezi Radou EU, zosobňovanou vámi, komisí a europoslanci. Dost bodů se týkalo už zmíněného balíčku FitFor55. Jak Česko udržuje neutralitou předsednictví, když čeští politici mluví o klimatických návrzích EU jako o „zeleném šílenství“?

To, že máme silnou domácí pozici, je přirozené. Já s tím zatím dokážu pracovat. V trialozích zastupuji členské státy, ale i u citlivých otázek se podařilo tu výslednou pozici v rámci Rady EU  ještě za francouzského předsednictví v červnu dostat do podoby, kterou Česká republika mohla podpořit. Moje výchozí pozice coby předsedy pro nynější vyjednávání s parlamentem je tak docela dobrá, protože do postoje rady se Česko pohodlně vejde. Třeba v otázce emisí CO₂ z aut (to, čemu se říká konec spalovacích motorů v roce 2035) se postoje rady od europarlamentu nijak neliší. Cíle jsou na obou stranách stejné, bavíme se jen o věcech pod těmi cíli – jak zachovat podporu pro země, které zatím elektromobilitu tolik nemají a podobně. 

HN: Projevila se někde menší důvěra zbytku EU vůči vašemu týmu kvůli tomu, že o „zelených“ opatřeních vyjednávají „klimatoskeptičtí“ Češi?

Kdybych měl být upřímný, tak na začátku to tam asi bylo, i když do tváře vám nikdo neřekne „nevěříme vám“. V posledních týdnech ale došlo k opaku. Chodí za námi jeden po druhém členské státy a říkají, abychom balíček FitFor55 dotáhli raději my než Švédové, kteří převezmou předsednictví po nás. Přestože europarlament přijal stanovisko k těm dvěma energetickým návrhům – obnovitelným zdrojům a účinnosti – teprve před pár týdny, už jsme měli první trialog a zpravodajové objednali časový slot na další. Ze strany parlamentu hned na prvním zasedání zaznělo přání, abychom oba návrhy dojednali ještě během našeho předsednictví, to znamená do konce prosince. Důvěra v nás tam zjevně je a mě samotného ta míra trochu překvapila.

HN: Čím si tu proměnu vysvětlujete?

Tím, že zřejmě vidí, že vyjednávání vedeme vyváženě a korektně a že jsme schopní docela rychle najít kompromis. Ale samozřejmě je v tom i politika. Ve Švédsku proběhly volby, teď  bude ustavena nová vláda a visí několik otazníků nad tím, jak bude vypadat a co bude požadovat (ve volbách výrazně uspěla krajně pravicová strana Švédští demokraté, o jejichž podporu se nová koalice má opírat v parlamentu – pozn. red.). Je tu tedy tahle švédská neznámá. My jsme sázka na jistotu.

HN: Před předsednictvím se hodně mluvilo o nedostatku lidí na české misi při EU v Bruselu kvůli tomu, že předchozí Babišova vláda osekala rozpočet předsednictví na minimum, a nemohlo se tudíž nabrat víc expertů. Projevuje se personální „podstřel“, řádově o několik desítek lidí, při vaší práci?

Konstatuji, že personálně je předsednictví v tuto chvíli zabezpečeno dostatečně. Problém byl jinde. Spočíval v tom, že oproti předchozí zkušenosti, kdy jsme si vyškolovali takzvané juniorní diplomaty – pravé ruce předsedajících pracovních skupin –, tak pro toto předsednictví jsme je neměli, protože na ně nebyly peníze. Museli jsme to řešit stážisty z řad vysokoškoláků. Naštěstí se potvrdilo moje tušení, že jsou to mimořádně talentovaní, ochotní a fyzicky i mentálně připravení lidé, kteří byli schopní během několika týdnů do toho vplout a dnes jsou nedílnou součástí týmů. Česká schopnost improvizace a vůle opět zafungovaly, jen jsme si to sami významně zkomplikovali.

HN: Nemuseli jste kvůli dodatečné zátěži s energetickými radami rušit jiná jednání?

Rušit až na výjimky ne, protože naši experti na energetiku – jsou to jednotky, ne desítky lidí – jsou pořád ti samí lidé. Museli si změnit program, kdy třeba namísto energetické účinnosti řešili strop na výrobu elektřiny z levnějších zdrojů, protože to šlo na radu. To původní pak doháněli, kde se dá – po večerech, po nocích, o víkendech. Proto to nespaní a nejedení.