Dosavadní rakouský prezident Alexander Van der Bellen byl podle prognóz již v prvním kole prezidentských voleb znovu zvolen hlavou státu. Více než polovinu hlasů mu přisuzují prognózy agentur ARGE a SORA.
Osmasedmdesátiletý Van der Bellen, který býval předsedou strany Zelených, byl považován za favorita voleb.
Jeho největším rivalem byl kandidát pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ), šedesátiletý advokát Walter Rosenkranz.
Podle agentury ARGE získal Van der Bellen 55,9 procenta hlasů, zatímco Rosenkranz obdržel pouze 17,9 procenta hlasů. Na třetím místě se s méně než devíti procenty hlasů podle prognóz umístil 35letý šéf Strany piva Dominik Wlazny následovaný 48letým advokátem Tassilem Wallentinem.
Podle agentury APA mohlo až 852.000 oprávněných voličů, tedy zhruba 15 procent, hlasovat korespondenčně. Tyto hlasy se budou sčítat až v pondělí, a v předběžném výsledku, jehož zveřejnění se očekává kolem 20:00 SELČ, tak nebudou tyto hlasy ještě započítány. V prognózách zveřejněných po uzavření volebních místností ale zohledněny jsou.
Van der Bellen, který stojí v čele Rakouska od ledna 2017. Na rakouské politické scéně představuje Van der Bellen proimigrační a proevropský hlas. Je silným stoupencem Evropské unie a evropského federalismu. Během evropské migrační krize zastával názor, že by Evropa měla přijmout uprchlíky ze Sýrie a dalších zemí.
Kritikové mu vyčítají, že se příliš drží stranou v každodenní politice a že při posuzování různých událostí používá dvojí metr. Během afér, v nichž jsou zapletení lidovci, se prezident údajně chová zdrženlivěji než při skandálech politiků FPÖ. Van der Bellena s výjimkou FPÖ podporují všechny rakouské parlamentní strany.
Pokud by se prognózy nepotvrdily a Van der Bellen nezvítězil již v prvním kole voleb, muselo by se konat kolo druhé, které by se uskutečnilo 6. listopadu.
Kdo je Van der Bellen
- Profesor ekonomie stojí v čele Rakouska od ledna 2017.
- Za necelých šest let v čele státu jmenoval pět různých vlád.
- V nynější předvolební kampani byl favoritem.
- Na rakouské politické scéně představuje Van der Bellen proimigrační a proevropský hlas. Je silným stoupencem Evropské unie a evropského federalismu. Ještě před zvolením prezidentem prosazoval vytvoření armády EU za předpokladu zachování rakouské neutrality. Byl proti vystoupení Británie z unie s tím, že to poškodí ekonomiku této země i zemí EU.
– Během evropské migrační krize Van der Bellen zastával názor, že by Evropa měla přijmout uprchlíky ze Sýrie a dalších zemí; v rozhovorech často zmiňoval svůj vlastní osud syna uprchlíků.
- Van der Bellen podporuje vstup do EU pro balkánské státy, zejména Srbsko. Neuznává ruskou anexi Krymu a je proti přesunu rakouského velvyslanectví v Izraeli do Jeruzaléma, dokud toto město nebude mezinárodně uznávaným hlavním městem této země. Kritizoval také demonstrace na podporu tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v Rakousku.
- Van der Bellen je znám liberálními názory. Nepřímo se vyslovil pro legalizaci marihuany, s přihlédnutím k ochraně nezletilých, a prohlásil, že konopí není droga. Vyslovil se pro rovnost homosexuálních a heterosexuálních partnerství, podporuje pochody na podporu sexuálních menšin. Je proti referendům o základních a lidských právech, například znovuzavedení trestu smrti. Také podporuje ochranu životního prostředí.
- V nynější předvolební kampani Van der Bellen nahlas zauvažoval nad možností, že by v Rakousku mohla být uvolněna pravidla pro udělování státního občanství. "Nevidím hlubší smysl v tom, proč například Němci, kteří už žijí 20 let v Rakousku, nemohou mít dvojí občanství," uvedl pro deník Die Presse. Téma je už desítky let velmi citlivé, kvůli obavám z nekontrolovaného přílivu cizinců minulé rakouské vlády zpřísňovaly nejen pravidla pro udělení azylu, ale i podmínky pro udělení státního občanství. Aktuálně platí kromě povinnosti šestiletého pobytu v zemi i potřeba složit jazykovou zkoušku, kromě toho také prokázat, že se uchazeči zapojují do života místního společenství.
- Za svého prezidentského mandátu navštívil Van der Bellen v dubnu 2018 spolu s tehdejším kancléřem Sebastianem Kurzem Čínu za doprovodu historicky nejpočetnější delegace v dějinách země, která měla 250 členů. Ve svém úřadu také v červnu 2018 přijal ruského prezidenta Vladimira Putina.
- Coby někdejší lídr Zelených kandidoval na jaře 2016 v prezidentských volbách za tuto stranu, byť jako nezávislý. Ve druhém kole těsně zvítězil nad Norbertem Hoferem, kvůli chybám při sčítání korespondenčních hlasů se však druhé kolo muselo opakovat.
- Od roku 2012 Van der Bellen zasedal ve vídeňské obecní radě. V letech 1994 až 2012 byl poslancem Národní rady za Zelené, se kterými již dříve spolupracoval jako nezávislý odborník. Vedení strany převzal v roce 1997 a o dva roky později se stal i vedoucím jejich poslaneckého klubu v Národní radě.
- Rakouský prezident má rodinné kořeny v Nizozemsku, jeho předci se ale v 18. století přestěhovali do ruského Pskova a dosáhli tam významného postavení. Po bolševické revoluci však musel Van der Bellenův dědeček v roce 1919 uprchnout i s dětmi do sousedního Estonska. Když v roce 1940 tehdejší SSSR zemi anektoval, rodina se ocitla znovu na útěku. Nejprve odjela vlakem do východního Pruska, odkud po strastiplné anabázi v uprchlickém táboře přesídlila do Vídně. Tam se Alexander Van der Bellen 18. ledna 1944 narodil.
- Mládí strávil v Tyrolsku, vystudoval ekonomii na univerzitě v Innsbrucku a prakticky celý život působil jako vysokoškolský pedagog. V roce 1980 byl jmenován profesorem národohospodářství na Vídeňské univerzitě.
- Jeho politická kariéra začala v sociální demokracii, poté ho kolega v roce 1992 přesvědčil, aby vstoupil k Zeleným. Když tato strana v roce 1995 propadla ve volbách, Van der Bellen se ujal stranického předsednictví a v čele strany vydržel do roku 2008.
- Van den Bellen je podruhé ženatý, v prosinci 2015 si vzal Doris Schmidauerovou. S bývalou manželkou Brigitte má dva syny.
