Karel III., král, který se nestydí za své názory, ale čekal příliš dlouho

Navenek má nový britský král, prvorozený syn zemřelé královny Alžběty II. princ Charles, pověst poněkud studeně působícího muže. Když ale v roce 2010 při své poslední návštěvě Česka zavítal do moravského Hostětína, udělal na místní lidi velký dojem svým zájmem a upřímností. „Je to velmi příjemný a bezprostřední člověk, s nímž se výborně diskutuje,“ pochvaloval si tehdy jeho návštěvu v místním tisku starosta Robert Janota.

Nyní bude mít muž, který desítky let žil ve stínu své slavné a obdivované matky, možnost své vlastnosti veřejnosti plně ukázat. Se jménem Karel III. se stává hlavou monarchie, jejíž popularita však do velké míry pramenila právě z obrazu Alžběty II.

„Je to člověk, který je cílevědomý, který nepochybně chce konat dobro, ale nechápe, že následky mnoha jeho činů způsobují spoustu problémů,“ tvrdí Charlesův životopisec Tom Bower.

Dnes třiasedmdesátiletý Charles byl následníkem trůnu od roku 1952. V dubnu 2011 se stal nejdéle čekajícím následníkem v britské historii. Byly mu tři roky, když se jeho matka Alžběta stala královnou, a čtyři, když ji slavnostně korunovali. Na trůn dosedne jako nejstarší nový král v tisícileté historii britské monarchie.

Povahově spíš tichý muž, který dlouhá léta nebýval ústřední postavou pikantních příběhů královské rodiny, nakonec sehrál ústřední roli v jednom z nejsledovanějších okamžiků v novodobé historii britské královské rodiny. V roce 1996 se rozvedl se svou manželkou, princeznou Dianou, a o devět let později si po dlouholeté známosti vzal svou celoživotní lásku Camillu Parkerovou Bowlesovou.

Názory britské veřejnosti na ni jsou ale podle agentury Reuters stále rozdělené. Vyostřily se zejména poté, co veřejností oblíbená lady Diana zahynula při automobilové nehodě způsobené honičkou s bulvárními novináři v roce 1997.

„Nový král je v očích svých kritiků slabý, ješitný, vměšující se do mnoha věcí a nevhodný pro roli panovníka,“ napsala agentura Reuters.

„London Bridge is down.“ Co bude následovat po úmrtí královny Alžběty II.

8. 9. 2022 ▪ 4 min. čtení

Jeho stoupenci spíš vyzdvihují, že Charles je vášnivým ekologem a podporuje biofarmaření (právě to ho v roce 2010 přivedlo do moravského Hostětína). Často se vyjadřuje ke změnám klimatu a vyzval například hlavy států a vlád, aby spolupracovaly s představiteli byznysu a soukromého sektoru na společném řešení klimatické krize, politiky obvinil z nečinnosti. „Oči a naděje celého světa se upírají na vás,“ řekl následník britského trůnu loni v listopadu na klimatické konferenci OSN ve skotském Glasgow.

Rád také maluje, vystavoval a prodal mnoho děl a též publikoval knihy o malování. Na jeho obrazech jsou většinou krajinky či hrady. Též sbírá modely aut a nejvíce si libuje v britské značce Aston Martin.

V poslední době Charles opět porušil tradici, že britská královská rodina se vyjadřuje jen velice výjimečně k aktuálnímu politickému dění. Ruský únorový vpád na Ukrajinu popsal jako „brutální agresi a bezohledný útok na demokratické hodnoty“.

Agentura Reuters připomněla, že právě princ Charles v roce 2014 během návštěvy Kanady způsobil rozruch, když se na veřejnost dostala jeho soukromě pronesená poznámka, že Putin se „chová jako Hitler“. Komentář pronesený po ruské anexi Krymu pak ostře odsoudilo ruské ministerstvo zahraničí.

I tato vyjádření ho dostala do kleští mezi snahou monarchii modernizovat a najít pro ni roli v rychle vpřed pádící společnosti a udržováním tradic, na nichž instituce monarchie stojí.

Toto napětí je vidět na životech jeho dvou synů, princů Williama a Harryho. Následník trůnu, princ William, žije ve svých čtyřiceti letech tradiční život člena britské královské rodiny. O tři roky mladší Harry žije v USA s manželkou a bývalou herečkou Meghan a od zbytku královské rodiny si drží odstup, pramenící i údajně z rasismu, který Meghan zažila v Buckinghamském paláci.

Dlouhodobě bude Charles III. považován jen za jakousi mezihru mezi vládou své matky a nástupem svého syna Williama, který je právě kvůli svému modelovému přístupu k práci a k rodině brán jako mnohem slibnější zachránce britské monarchie jako instituce.