Bruselské Muzeum designu stojí na dohled od Atomia, 165miliardkrát zvětšeného modelu krystalové mřížky železa, v jehož okolí se v roce 1958 konala světová výstava. Byla slavná, první poválečná a slávu si z ní odneslo i tehdejší Československo. Jeho pavilon získal zlatou hvězdu, nejvyšší ocenění na výstavě, a do českého slovníku vstoupilo označení bruselský nábytek nebo bruselský porcelán podle výrobků užitného designu, které tu zazářily.

Po 64 letech mají Češi ambici úspěch zopakovat. Do Muzea designu dovezli desítky objektů, které mají reprezentovat to nejlepší a nejzajímavější, co přinesl český design od sametové revoluce v roce 1989. Jde o jednu z největších kulturních akcí během nynějšího českého předsednictví EU. Vystavené předměty budou k vidění od 7. září až do začátku ledna 2023.

Výstavu s názvem „Design a transformace“ připravila Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (UMPRUM), klíčová instituce oboru, spolu s Moravskou galerií v Brně a dalšími partnery. 

Návštěvníci by neměli čekat jen „obvyklé podezřelé“ jako například moderně vyvedený cibulákový porcelán nebo slavný sporťák ze Škodovky. Česko přivezlo do belgické metropole nemocniční postele od Linetu, hegemona ve svém odvětví, celosvětově známou počítačovou hru Samorost od výtvarníka a absolventa UMPRUM Jakuba Dvorského nebo nekonečnou stavebnici Xio od designéra Tomáše Hovorky.

Tu přímo v muzeu tisknou stroje na trojrozměrný tisk od firmy Prusa Design. Návštěvníci si z ní mohou něco postavit, stejně jako na tabletech zahrát fantazijního Samorosta.

Kromě zavedených předmětů vzniklo také několik originálních kusů jen pro účel výstavy. Česká sklářská značka Bomma například nechala vyfoukat jedním člověkem obří třicetikilový lustr ve tvaru kapky zrcadlící svoje okolí.

„Výstava ukazuje, že navzdory různým politicko-ekonomickým zvratům si země některé své tradiční obory udržela a mnohé firmy a designéři zastoupení na výstavě jsou na světové úrovni,“ řekla při novinářské prohlídce kurátorka výstavy Daniela Kramerová.

V Bruselu najdou autoři výstavy vstřícné prostředí. Město má pestrý kulturní život, protože se sem zejména kvůli nižším nájmům stěhují umělci z nedaleké Paříže nebo Londýna. Bruselané jsou zvyklí, že venku na ulicích i uvnitř institucí se pořád něco děje. Sama česká výstava začala v měsíci, kdy se v Bruselu pravidelně koná belgický designový festival. Také proto šéf Muzea designu Arnaud Bozzini řekl, že je na vystavené předměty „velmi zvědavý“.

Kromě muzea se bude část výstavy konat v prostorách Pražského domu, sídla zastoupení české metropole v Bruselu. Z Belgie se příští rok přesune domů a měla by pokračovat na české půdě.

Máme na víc, stát se ale musí přestat chovat macešsky, říká prorektor UMPRUM Radek Sidun

HN: V úvodní řeči k výstavě jste řekl, že na podobnou událost jste čekali dlouho. Kdo a proč přesně čekal?

Čekal na to obor. Čekali jsme téměř dvacet let, abychom dostali příležitost představit český design v zahraničí na výstavě a měli k tomu podporu od státu. Když se dnes zeptáte na český design, nikdo moc neví. Prezentují se jednotlivé firmy, ale na brand český design nikdo neslyší. Pro srovnání, UMPRUM se pravidelně zúčastňuje milánského festivalu designu a dalších a tady se pravidelně objevují národní prezentace. Polsko tam má velmi často skvěle vypracovanou prezentaci – minivýstavu jejich produktů, výborný katalog, jsou prostě připravení. O polském designu se v zahraničí ví, o našem ne. Máme na víc, stát se k nám ale musí přestat chovat macešsky.

HN: Jak se to projevuje a proč to tak je?

Do značné míry je to dané nezájmem státních institucí. Uvedu příklad: na bruselskou výstavu jsme získali příspěvek od české vlády, ministerstva kultury, ministerstva průmyslu a obchodu, zahraničí a dalších úřadů. Všechny klíčové hráče těch institucí jsme pozvali na vernisáž. A máme je omluvené v tuto chvíli úplně všechny. Soukromé firmy jsou zase skeptické k tomu, že jim podpora podobné výstavy nebo účast na ní něco přinesou. Jsou zvyklé na veletrhy s hosteskami, kde rozdají letáčky a jdou domů. Nevěří prezentaci zasazené do nějakého socio-ekonomického kontextu. Jen náš katalog, což je vlastně kniha vydaná v češtině a v angličtině, která má 150 stran, jsou tam příběhy výrobků i jejich designérů a snese srovnání se zahraničními katalogy, stál hodně přes milion korun.

HN: Jak by měla vypadat podpora od státu?

Cest je řada, ale pro začátek by stačilo, kdyby na ministerstvu průmyslu a obchodu vznikla koncepce, jak podporovat vytipované obory. Bylo by třeba skvělé, kdyby se v Česku začal design považovat za inovaci. Neříkám to proto, že chceme někde stát s nataženou rukou po dotacích, jakkoli designérům mimo průmysl by pomohlo alespoň daňové zvýhodnění. Hlavně by nám to usnadnilo práci, otevřelo dveře k dalším oborům. A prospělo by, kdyby vzniklo nějaké funkční designové centrum v Česku, které by podporovalo tvůrce, vyváželo je ven a mělo strategii, čeho se zúčastnit, aby české výrobky byly ve světě víc vidět. Design není disciplína pro potěchu designérů, je to nástroj pro rozvoj průmyslu.

HN: Byl to váš nápad, dostat design během českého předsednictví EU do Bruselu?

S kolegy designéry Michalem Froňkem a Jiřím Pelclem jsme debatu o výstavě českého designu v zahraničí vedli mnoho let, protože často jezdíme po festivalech, sami, ze zájmu a přišlo nám líto, že Česko nic podobného nemělo. Jura Pelcl do mě takhle jednou šťouchnul a řekl: „Pojď, uděláme konečně tu výstavu designu, když už jsi ve funkci (prorektora UMPRUM – pozn. red.).“ Sedli jsme si a řekli si, že by nám průřez českým designem na pozadí politických a ekonomických zvratů přišel zajímavý, a uvědomili jsme si, že se blíží předsednictví. Tak jsme si řekli, že je to možná konečně příležitost přesvědčit vládní špičky, že má smysl takovou výstavu připravit, a české předsednictví oslovili. Podařilo se a doufáme, že další prezentace českého designu budou následovat.

Radek Sidun.
Radek Sidun
Foto: Milan Jaroš