Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská v úterý na konferenci ve Vilniusu ohlásila vytvoření prozatímní exilové vlády, uvedl na svém webu běloruský opoziční list Naša Niva. Cichanouská se v projevu zmínila, že počítá s otevřením zastoupení nového kabinetu v Estonsku, v Praze a v Bruselu. Hlavním cílem nové vlády bude „zbavit zemi faktické okupace a uspořádání svobodných voleb“, zdůraznila Cichanouská druhý den vilniuské „konference demokratických sil nového Běloruska“.

Do exilové vlády zatím jmenovala první čtyři členy. Jsou jimi:

  • Pavel Latuška, někdejší ministr kultury, dostal v kabinetu na starost přesun moci od „nelegitimního režimu Alexandra Lukašenka“, jak napsal deník Naša Niva.
  • Bývalý policejní důstojník Aljaksandr Azarau, označovaný oficiálním Minskem za „zrádce“, dostal za úkol obnovení právního státu.
  • Obranu a bezpečnost dostal na starost bývalý velitel výsadkové brigády Valeryj Sachaščyk.
  • Zahraniční věci pak Valer Kavaleuski, v sociálních sítích a západních médiích často psaný Valery Kavaleuski, který vedl zastoupení Cichanouské na Ukrajině.

Vytváření prozatímního kabinetu má být dokončeno v září. „Čekají nás měsíce plné práce. Poprvé se zúčastníme Valného shromáždění OSN. Otevřeme zastoupení v Estonsku, v Praze a v Bruselu,“ řekla Cichanouská podle deníku.

Bělorusové v létě 2020 hromadně vyšli do ulic protestovat proti tomu, že úřady opět vyhlásily Lukašenka vítězem prezidentských voleb. Opozice, Evropská unie a některé další země se domnívají, že výsledky byly zfalšované a že ve skutečnosti vyhrála opoziční kandidátka Cichanouská, která později uprchla do Litvy. V Bělorusku po volbách vypukly rozsáhlé demonstrace provázené i stávkami v řadě podniků. Policie protesty brutálně potlačila, desetitisíce lidí zatkla a opoziční vůdci byli uvězněni. Množství Bělorusů uprchlo ze země.

Lukašenko je u moci od července 1994, kdy byl hlavou státu zvolen poprvé. O dva roky později prosadil novou ústavu a díky tomu prezidentský mandát prodloužil do roku 2001. Prezidentské volby v tomto roce opět vyhrál a referendem v roce 2004 zrušil omezení, které mu znemožňovalo vykonávat úřad prezidenta více než dvě funkční období. Lukašenko poté podle ústřední volební komise vyhrál i další volby v letech 2006, 2010, 2015 a 2020. Hlasování ovšem provázela kritika ze strany opozice i Západu.

Lukašenko se u moci udržel i díky podpoře z Moskvy, pro kterou je nejbližším spojencem. Do ruské invaze na Ukrajinu se Bělorusko přímo nezapojilo, ale dalo své území a základny k dispozici pro ruskou agresi, a tak sankce Západu dolehly i na Minsk.