Jede si pro sto tisíc, vrátí se bez nohy. Kdy se i my ostatní dostaneme do války?

Den stý dvacátý třetí, 26. června.

Podol je stará část Kyjeva, v blízkosti historických věží z dob knížete Vladimíra a vládních čtvrtí, na břehu řeky Dněpr. Je to umělecká a studentská čtvrť a oblíbené místo večerních setkávání. Je tu spousta restaurací, hudebních podniků a kaváren, tramvají a obří kolo. Pro mě je Podol jakýmsi zvláštním ukazatelem blahobytu Kyjevanů: čím více procházejících se lidí, turistů a mládeže, tím lépe je všem.

A včera mi připadal skoro stejně živý jako před válkou. Objevili se dokonce i pouliční muzikanti.

„Ne tak úplně, ale skoro,“ souhlasí Sergej, můj kamarád a obyvatel Podolu. „Ale vzpomeň si, jaké to bylo před covidem.“

Má pravdu. Před epidemií byl Podol za letních večerů jednou velkou slavností.