Francouzský prezident Emmanuel Macron podle předběžných výsledků dostal 58,2 procenta hlasů, zatímco jeho krajně pravicová rivalka Marine Le Penová získala 41,8 procenta. 

Rozdíl je tak nižší než v roce 2017, kdy se poprvé utkali o Elysejský palác. Tehdy prezident získal 66,1 procenta, zatímco dlouholetá francouzská politička 33,9 procenta. Volby doprovázela vůbec nejnižší volební účast v moderních dějinách země. K urnám nepřišlo až 28 procent voličů. 

Nově zvolený prezident ve svém slavnostním projevu na prostranství u Eiffelovy věže uznal, že získal i hlasy lidí, kteří ho nepodporují, ale jen chtěli zastavit krajní pravici. Zmínil voliče Le Penové. „Myslím na ty, kteří volili Marine Le Penovou, protože od této chvíle už nejsem kandidátem jednoho tábora, ale prezidentem všech. Vím, že mnoho našich spoluobčanů, kteří se dnes rozhodli pro krajní pravici a také hněv a nesouhlas, které je přiměly k volbě tohoto projektu, si žádají odpověď. Je to má odpovědnost,“ prohlásil k davu příznivců.

Emmanuel Macron slaví své znovuzvolení s manželkou Brigitte a davy příznivců.
Emmanuel Macron slaví své znovuzvolení s manželkou Brigitte a davy příznivců.
Foto: Reuters

Le Penová krátce po zveřejnění výsledků uznala porážku. „Výsledek těchto voleb je však sám o sobě jasným vítězstvím,“ prohlásila k davu svých příznivců. Z politiky ani po třetím neúspěchu v prezidentském klání neodejde. „Budu dál bojovat za Francii a Francouze,“ řekla Le Penová. „Právě začala velká legislativní volební bitva,“ dodala s narážkou na nadcházející parlamentní volby. 

Macron jako „prezident bohatých“

Macron poprvé zvítězil v prezidentských volbách v roce 2017. Tehdy mu nebylo ani 40 let a neměl zkušenosti s voleným postem. 

Jako prezident ihned odstartoval rychlý sled všemožných reforem od vzdělávacího systému přes vyplácení podpory v nezaměstnanosti po klíčovou reformu sešněrovaného pracovního trhu. Podařilo se mu bez potíží a bez silnějšího nesouhlasu odborů zjednodušit podmínky pro najímání i propouštění zaměstnanců. Na něco takového francouzští byznysmeni čekali léta.

Macron si ale u části francouzské společnosti vysloužil přezdívku „prezident bohatých“. Mnozí lidé mají pocit, že nedokáže pochopit jejich každodenní problémy. Ve chvíli, kdy se prezident na podzim 2018 pokusil prosadit návrh na vyšší ekologické zdanění pohonných hmot, vyvolal nečekaně silnou bouři. 

V neformálním hnutí žlutých vest se projevila frustrace Francouzů z toho, jak klesla jejich kupní síla. V každotýdenních protestech, trvajících několik měsíců, demonstranti poukázali na řadu dalších potíží života v zemi, hlavně mimo velká města. Dominovaly stížnosti na špatné dopravní spojení nebo třeba nedostatek mateřských škol či pošt.

Přesto ani dlouhotrvající pouliční vřava nedokázala proud Macronových reforem zastavit. To udělala až pandemie koronaviru. Kvůli ní musel ambiciózní prezident odložit dlouho očekávanou penzijní reformu, jež měla zjednodušit příliš složitý systém vyplácení důchodů.

Prezidentovy reformy už nesou ovoce. Nezaměstnanost po letech předchozí stagnace klesá. V třetím čtvrtletí 2021 se míra nezaměstnanosti snížila na 7,4 procenta, a byla tak nejnižší od roku 2008. Po předloňském propadu, který způsobila pandemie koronaviru, loni francouzská ekonomika vzrostla o sedm procent, což je nejvíce od roku 1969. 

Jedna krize za druhou

Macron odstartoval svou kampaň před prezidentskými volbami doslova na poslední chvíli. Francouze oslovil netradičně: rozsáhlým dopisem. „Za posledních pět let jsme spolu prošli řadou zkoušek. Terorismus, pandemie, válka v Evropě. Jen zřídkakdy se Francie potýkala s takovým nakupením krizí,“ shrnul na několika řádcích největší potíže, s nimiž se během svého mandátu potýkal.

V prvním kole prezidentských voleb Macron s přehledem vyhrál. Stejně jako před pěti lety, i tentokrát se do druhého kola probojovala Marine Le Penová, která kandidovala potřetí a možná i naposledy. 

Posledních pět let věnovala usilovné přeměně – zdokonalila se hlavně v ekonomických záležitostech a změnila svou image, když ubrala na ostré rétorice a vystupuje umírněněji a ne tak bojovně. Proměnou prošla i celá její strana, kterou přejmenovala na Národní sdružení, aby ji tak odstřihla od dědictví svého otce Jeana-Marieho Le Pena. Ten na sebe upozornil antisemitskými a rasistickými komentáři. 

Během předvolební kampaně proti sobě nestáli jen dva politici, tedy Macron a Le Penová, ale především dvě vize. Na jedné straně liberální a probyznysový politik, který volá po posílení evropské integrace a jenž slibuje, že provede Francii nepopulárními reformami. A na straně druhé euroskeptická Le Penová, která odmítá protiruské sankce a prosazuje odchod Francie z vojenských struktur NATO. 

Oba se potkali minulou středu v předvolební debatě, která přitáhla k obrazovkám celkem 15,6 milionu Francouzů. V debatě měl převahu Macron, který se dokázal lépe prosadit. 

Oba politici se střetli nad tématy, jako jsou kupní síla, válka na Ukrajině nebo budoucnost Evropské unie. Asi k největší slovní přestřelce došlo ve chvíli, kdy Macron označil Rusko za „bankéře“ Le Penové. Vyčetl jí, že si před několika lety půjčila přes devět milionů eur na financování své kampaně od První česko-ruské banky. Připomněl, že patřila mezi první evropské politiky, kteří uznali ruskou anexi Krymu. „Proč jste to udělala? A říkám to s vážností, protože pro naši zemi je to špatná zpráva: protože jste závislá na ruské moci a jste závislá na Putinovi,“ prohlásil.

V následném průzkumu 59 procent respondentů uvedlo, že prezident byl v debatě přesvědčivější. Pro 39 procent byla naopak přesvědčivější Le Penová a zbytek se nevyjádřil. 

V posledních dnech se oba politici pokusili získat na svou stranu zejména ty Francouze, kteří v prvním kole hlasovali pro levici – hlavně pak pro krajně levicového Jeana-Luca Mélenchona. Ten v prvním kole získal téměř 22 procent hlasů. Své voliče vyzval, aby v druhém kole nedali Le Penové „ani jeden hlas“. Nemuselo jít ale o pobídku k podpoře Macrona. Zůstala zde totiž možnost, aby lidé vhodili do volební urny takzvaný bílý lístek – anebo zůstali doma a k volbám vůbec nepřišli.

Macrona pak podpořili Valérie Pécresseová z konzervativních Republikánů, Yannick Jadot (Evropa Ekologie – Zelení), socialistka Anne Hidalgová či exprezident Nicolas Sarkozy. Naopak pro Le Penovou se vyslovili krajně pravicoví Éric Zemmour nebo Nicolas Dupont-Aignan. 

 

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist