Maminka prošla „omlazením“ proutky. České Velikonoce máme za sebou, teď nás čekají ty pravoslavné

V těchto jarních dnech slaví celý křesťanský svět své nejvýznamnější svátky. V takové dny nejsem doma – Velikonoce jsou u nás rodinným svátkem. Celá moje rodina se schází u svátečního stolu. Maminka, teta a babička pečou velikonoční koláčky, tatínek s dědou grilují. Povídáme si, sníme, spřádáme plány do budoucna...

Letos tomu tak bohužel nebude. Moje rodina je rozptýlena po Evropě. Babička, dědeček a rodina tety jsou v charkovské oblasti. Můj mladší bratr je na západní Ukrajině. A my jsme v České republice. Ale i přesto věřím, že se celá moje rodina brzy zase sejde u stolu a všichni budou živí a zdraví.

Ale zpět k současnosti. Jelikož jsme pravoslavní křesťané, budeme slavit Velikonoce až 24. dubna. Češi jsou naopak katolíci nebo protestanti, proto mají velikonoční svátky o týden dříve. Bylo pro nás velmi zajímavé sledovat přípravy na oslavy v našem městě. Školáci vyráběli různé věci, malovali vajíčka, vyřezávali kuřátka a zajíčky. Výlohy a dvorky domů zdobí stromy, na kterých visí barevné kraslice. V našem městě se v neděli konaly různé slavnostní akce. Šli jsme na hrad. Pro děti tam měli připravenou zajímavou soutěž, kde hlavní cenou bylo velké čokoládové vajíčko. Všichni lidé byli velmi přátelští.

V pondělí ráno klepala na bránu veselá chlapská společnost. Maminka k nim šla a prošla obřadem „omlazení“ vrbovými proutky. Kluci slíbili, že máma bude nyní vždy mladá a zdravá. Na oplátku je pohostila fíky, protože nevěděla, že musí malovat vajíčka. Uděláme to v sobotu. Pak jsem se dočetla, že taková zajímavá tradice existuje už mnoho staletí a je výhradně česká.

V pátek před velikonočními svátky k nám přijela celá rodina, která nám pohostinně nabídla bydlení v jejich domě. Šli jsme do restaurace, protože nejstarší členka rodiny, paní Irena, měla jmeniny. A pak všichni přišli domů na kávu s lahodným dortem, který upekla Světlana. A opět, stejně jako poprvé, jsme u stolu komunikovali třemi jazyky – ale česky jsem už rozuměla lépe, protože tuto řeč studuji na kurzech na radnici obce.

Před setkáním s paní Irenou jsme byli velmi nervózní, ale ukázalo se, že je to velmi přátelský a milý člověk. Upřímně jsme jí děkovali za možnost žít bez všudypřítomných výbuchů a požárů. Užili jsme si krásný den s těmito fantastickými lidmi.

A tento týden se budeme připravovat na Velikonoce my. Maminka nám napeče, zapálí svíčku a pomodlí se za naši rodinu a naši zemi. Věřím, že brzy zavládne mír a budeme se moci vrátit domů!