Velikonoční vajíčko v barvách ukrajinské vlajky. České děti nás nepřestávají překvapovat

DENÍK, DÍL 9., 14. dubna 2022

Uplynul měsíc, co jsme přijeli do Zruče nad Sázavou, do tohoto útulného, pohostinného domu. Tento měsíc jsme žili v Čechách, daleko od vlasti, od příbuzných a přátel.

Každý den zde prožitý byl plný bolesti a starostí. Zdá se, že ani jeden měsíc mého života nebyl tak dlouhý a těžký. Každý den dostáváme znepokojující zprávy z našeho rodného města. Ve zprávách čteme, že nepřítel nepřestává ostřelovat mou rodnou Ukrajinu. Používá zákeřné a kruté metody proti civilistům. 

Těmto „bojovníkům ruské armády“ se nedá říkat vojáci. Jsou to zákeřné hyeny, které umí pouze ostřelovat města s civilisty, házet bomby na děti a ženy, čekající na evakuační vlak, a vykrádat opuštěné byty a domy. Tihle ubožáci znásilňují ženy, šikanují muže, a já ani nedokážu psát o tom, co se děje s dětmi. Duše a srdce křičí bolestí a hrůzou – a mozek odmítá rozumět tomu, co se děje na Ukrajině.

Ale život jde dál. Moji rodiče a já jsme v bezpečí, zvykáme si na život v České republice. Maminka dále pracuje jako dobrovolnice ve škole, pomáhá dětem z Ukrajiny přizpůsobit se výuce v jiném jazyce. Odvádí ji to od těžkých myšlenek. Každý den vypráví zajímavé příběhy, protože děti jsou vždycky děti. Ony jsou upřímné, bezprostřední, přinášejí teplo, radost, štěstí.

V přípravné skupině má chlapce, Vietnamce, ale jeho rodiče už dávno bydlí v České republice. Od prvního dne, kdy se setkali, toto dítě projevovalo zájem o mou matku. Chodil k ní, usmíval se a jednou se zeptal ukrajinsky: „Jak se jmenuješ?“ Maminka byla velmi překvapená. Paní učitelka jí vysvětlila, že ve škole se čeští žáci učí některé fráze v ukrajinštině, aby s ukrajinskými dětmi co nejrychleji našli společnou řeč. To je úžasné. 

A v pátek se stala neuvěřitelná událost. Všechny děti ve třídě se připravovaly na velikonoční svátky a malovaly velikonoční vajíčka. Máma říkala, že ji bavilo to sledovat. Dětská fantazie neznala mezí. A tento chlapec přišel k mé matce a dal jí vejce malované ve žluté a modré barvě. Řekl: „To je pro tebe, to je tvoje vlajka!“ Umíte si to představit? Malé šestileté dítě a jeho srdce nezná hranic. Kéž Bůh dá tomuto chlapci a všem dětem planety Země pokojný a šťastný život! Ať nic neublíží jejich čistým, upřímným duším!