DENÍK, DÍL 9., 14. dubna 2022

Uplynul měsíc, co jsme přijeli do Zruče nad Sázavou, do tohoto útulného, pohostinného domu. Tento měsíc jsme žili v Čechách, daleko od vlasti, od příbuzných a přátel.

Každý den zde prožitý byl plný bolesti a starostí. Zdá se, že ani jeden měsíc mého života nebyl tak dlouhý a těžký. Každý den dostáváme znepokojující zprávy z našeho rodného města. Ve zprávách čteme, že nepřítel nepřestává ostřelovat mou rodnou Ukrajinu. Používá zákeřné a kruté metody proti civilistům. 

Těmto „bojovníkům ruské armády“ se nedá říkat vojáci. Jsou to zákeřné hyeny, které umí pouze ostřelovat města s civilisty, házet bomby na děti a ženy, čekající na evakuační vlak, a vykrádat opuštěné byty a domy. Tihle ubožáci znásilňují ženy, šikanují muže, a já ani nedokážu psát o tom, co se děje s dětmi. Duše a srdce křičí bolestí a hrůzou – a mozek odmítá rozumět tomu, co se děje na Ukrajině.

Ale život jde dál. Moji rodiče a já jsme v bezpečí, zvykáme si na život v České republice. Maminka dále pracuje jako dobrovolnice ve škole, pomáhá dětem z Ukrajiny přizpůsobit se výuce v jiném jazyce. Odvádí ji to od těžkých myšlenek. Každý den vypráví zajímavé příběhy, protože děti jsou vždycky děti. Ony jsou upřímné, bezprostřední, přinášejí teplo, radost, štěstí.

V přípravné skupině má chlapce, Vietnamce, ale jeho rodiče už dávno bydlí v České republice. Od prvního dne, kdy se setkali, toto dítě projevovalo zájem o mou matku. Chodil k ní, usmíval se a jednou se zeptal ukrajinsky: „Jak se jmenuješ?“ Maminka byla velmi překvapená. Paní učitelka jí vysvětlila, že ve škole se čeští žáci učí některé fráze v ukrajinštině, aby s ukrajinskými dětmi co nejrychleji našli společnou řeč. To je úžasné. 

A v pátek se stala neuvěřitelná událost. Všechny děti ve třídě se připravovaly na velikonoční svátky a malovaly velikonoční vajíčka. Máma říkala, že ji bavilo to sledovat. Dětská fantazie neznala mezí. A tento chlapec přišel k mé matce a dal jí vejce malované ve žluté a modré barvě. Řekl: „To je pro tebe, to je tvoje vlajka!“ Umíte si to představit? Malé šestileté dítě a jeho srdce nezná hranic. Kéž Bůh dá tomuto chlapci a všem dětem planety Země pokojný a šťastný život! Ať nic neublíží jejich čistým, upřímným duším!