V posledních dnech všechny šokovaly záběry, které se do celého světa rozšířily z měst v oblasti Kyjeva poté, co je osvobodila vojska ukrajinské armády. Nemůžu je dostat z hlavy. Nechci myslet na nic jiného, než co se stane s mou zemí, mým městem a lidmi, kteří zůstali na území Charkovské oblasti. Při představě, že by se něco takového mohlo opakovat v mém rodném městě, mi tuhne krev v žilách.
Náš starosta a gubernátor každý den vycházejí do ulic města, komunikují s lidmi osobně i prostřednictvím sociálních sítí a říkají, že Charkov nelze zlomit a že úřady mají vše pod kontrolou. Prezidentův poradce dokonce všechny ujistil, že nepřítel nemá dostatek sil a vybavení na dobytí Charkova. Zdůraznil, že každým dnem je mé město stále více připravené na nepřátelský útok. Opravdu chci, aby to tak bylo – aby ruští fašisté bezhlavě prchali z naší země. Je jaro, vše v přírodě se probouzí ze zimního spánku a já doufám, že moje země a celý ukrajinský lid se příštího jarního rána probudí v mírumilovné zemi osvobozené od Rusů.
V Charkově jsou stále nepoškozené domy, divadla, fontány. Žádná nepřátelská střela také dosud nezasáhla budovu neobvyklé školy, kde pracuje moje matka. Charkovská střední speciální hudební internátní škola zahájila svou činnost již v roce 1943, bezprostředně po osvobození města od nacistických okupantů. Talentované děti se zde učí hrát na různé hudební nástroje. Učí je vynikající učitelé, mistři svého řemesla. Téměř 40 let byl ředitelem školy Valerij Altuchov, nedávno předčasně zemřel. Zanechal nám ale odkaz jedinečné školy s kouzelnou atmosférou.
Během studia se studenti mohou účastnit různých mezinárodních soutěží. Absolventi se dostávají na nejprestižnější univerzity světa, jejich jména znají na všech kontinentech. Žáci školy byli zvláštní pýchou ředitele, který vždy snil o tom, že hrají na ty nejlepší hudební nástroje. Když měli rodiče nebo sponzoři možnost koupit svému dítěti dobrý profesionální instrument, náš ředitel byl velmi hrdý a hodně o tom mluvil.
A před třemi lety se vůlí osudu setkali dva lidé. Jedním z nich byl současný ředitel školy Valerij Nikolajevič, druhým filantrop a fanoušek klasické hudby Vladimir Grinevič. Ten nabídl škole pomoc zakoupením klavírů Steinway. Radost a nadšení mezi učiteli a studenty školy neznaly mezí. Náš filantrop dodržel slovo a po čase se v učebnách a sálech školy začaly objevovat klavíry, které jsou i v nejlepších koncertních sálech světa a na jejichž klávesách hráli ti nejvýraznější hudebníci.
… A pak začala válka! Na moje rodné město dopadaly stovky bomb a raket, studenti i učitelé opustili město – a osamělé a opuštěné klavíry zůstaly ve třídách a chodbách školy. Po nějaké době, kvůli poškození od nepřátelského granátu, přestalo fungovat topení. Studený a vlhký vzduch je přitom pro hudební nástroje velmi škodlivý. Všichni měli velké obavy, ale nedalo se nic dělat. Před pár dny přišel i přes velké nebezpečí do školy její absolvent, který umí naladit klavíry. Začal je oživovat. Na síť zveřejnil fotky, při pohledu na ně se vám chce křičet bolestí.
Tato válka nikoho nešetří. Nevinné děti umírají, lidské sny a touhy se hroutí a při pohledu na tyto klavíry se chce věřit, že se jednou vše se dá do pořádku a ještě nejednou uslyšíme naše děti hrát na ty nejlepší nástroje.
