Pro cukr přijďte v osm ráno a neobjímejte se silně, ať nejste podezřelí, píše v utajení ruská novinářka

Ráno mě probudilo hlasité zvonění. Stěna, která odděluje můj pokoj od vchodu, se zdá být křehká jako lepenka. Sousedka křičí: „Otevřeš?“ Automaticky odpovídám: „NE“. Zvonek zvoní znovu a znovu, srdce se mi s každým stiskem zrychluje, ležím bez hnutí. „Je to dodávka květin...,“ píše sousedka. Jdu jí otevřít ve spodním prádle (pokud to není policie, je mi to jedno). Mžourám do slunce a beru si květiny – vítám nový jarní den.

„Speciální operace“ (pozn.red. – Tento termín uvádíme na žádost autorky, která se obává o svou bezpečnost. Redakce HN považuje ruský útok na Ukrajinu za válečnou agresi.) trvá už měsíc, a i když člověk zprávy vůbec nečte, v Rusku ho nenechají si zvyknout a vést normální život – každý den přicházejí nové sankce. Pokud jste třeba nezaznamenali, že cukr a pohanka jsou smeteny z pultů, určitě používáte Instagram nebo Facebook. Meta ale byla nedávno prohlášena za extremistickou organizaci a není zatím ani jasné, co za používání těchto sítí hrozí. I moje sestra z jiného města, která se o politiku nikdy nezajímala, nyní píše: „Cukr není... nemáte nějaký?“