Na Ukrajině sice nemá žádné příbuzné, ale nemohl zůstat sedět doma. „Se ženou jsme si říkali, že musíme něco udělat. Tak jsme přivezli zásoby na hranice a rodiny i jednotlivce odvezeme tam, kam budou chtít,“ říká třiačtyřicetiletý August nedaleko hraničního přechodu Krościenko-Smolnica.

Poblíž nejjižnějšího polského silničního přechodu s Ukrajinou přijel z Litvy. A není jediný. Kilometr od přechodu stojí zaparkované stovky aut, která čekají, koho vyzvednou. Ne všichni jsou s někým domluvení a čekají tak naslepo. Jako právě August. „Máme tři auta. Domluvili jsme se, že pojedeme na menší přechod a nabereme všechny, kdo budou potřebovat,“ popisuje.

Podpora ze strany místních je spíš partyzánská. Nepotrpí si příliš na organizovanost, o to více je ale vidět ochota lidí podat druhým překračujícím hranice pomocnou ruku. Situace však mladému Litevci není lhostejná ani z dalších důvodů. „Nemyslím si, že Ukrajina může být poslední. Jestli to bude vypadat špatně, jsme připravení odjet z Evropy,“ říká August, který má příbuzné za oceánem.

Mezitím kontroly v Polsku postupují pomalu. Za půl hodiny projedou z ukrajinské strany na polskou tři auta a pár žen s dětmi přejde hranici pěšky. Za závorou v Polsku čekají desítky lidí. Mezi nimi je i Pawol, který čeká na „Marinu“. Je to heslo, jež napsal na papír a vyvolává ho pokaždé, kdy nějaká žena projde.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se