Podle reportérky lucemburského rádia takovéto manévry zažil Lucemburk naposledy před pěti lety. Do metropole půlmilionového velkovévodství tehdy dorazily stovky nespokojených zemědělců, vykydali před vládní budovou hnůj, tloukli do bubnů, pískali, dělali rámus. Policie postavila na příjezdové cesty zátarasy, obehnala je kotouči žiletkového plotu a pro jistotu požádala sousední Belgii o posily.

Stejný scénář se opakoval tento pátek a tak trochu kvůli Čechům. Do města, před sídlo  Soudního dvora EU, přijeli polští horníci protestovat proti rozhodnutí unijní justice o dolu Turów. Česko se na soud obrátilo letos na jaře, protože těžba bere obcím na severu země vodu a Polsko to dlouho odmítalo přiznat. V květnu se soud EU postavil na stranu Čechů a nařídil „bezodkladné pozastavení těžby“, dokud se nenajde řešení. 

Polsko verdikt odmítlo a těžba běží dál, tamní vládě to ale nebrání rozdmýchávat v zemi příběh o polském útisku v EU, jehož je Turów jen jedním příkladem. Stovky polských horníků dovezla do Lucemburku polská odborová centrála Solidarita. Vypravila kvůli tomu padesát autobusů ze všech koutů Polska, aby jejich osazenstvo nejprve před budovou soudu a pak před sídlem české ambasády provolávalo hesla „Ruce pryč od Turówa“ a „Polsko nezahyne“. 

„To víš, tady se normálně nic neděje, pro nás je to událost,“ řekla se smíchem novinářka Monique při pohledu na lucemburské těžkooděnce, kteří doprovázeli polský dav šinoucí se blahobytným klidným městem a zatarasili i budovu české ambasády. Strážců mělo být nasazeno téměř 900, z toho sto z Belgie. Horníků přijelo údajně 1000 až 1500. K české ambasádě dopochodoval dav pěti až sedmi set lidí.

„Proč tu jsem? Kvůli těm evropským ku*vám!“ říká rozhodně vysoký šedesátník, horník z Turówa, který se představuje jako Wojtek. V ruce mává praporem Solidarity a vulgaritou označuje soud EU. „O co jim jde? Chtějí polské rodiny vyhladovět a všude zhasnout?“ pokračuje na adresu rozhodnutí soudu zastavit práci v dole, který zásobuje klíčovou polskou elektrárnu. 

Na odpověď ale Wojtek nečeká a k ústům si přikládá píšťalku. „Můj otec seděl, byl to antikomunista, a já pokládám za svůj úkol bojovat proti té novodobé diktatuře z Bruselu,“ stačí ještě říct, než všechno okolo přehluší bubnování a pískot.

Nedaleko od něj kráčející Lešek Ordon, středoškolský učitel dějepisu, mluví klidněji. Prý by chtěl, aby spor řešili Poláci a Češi mezi sebou a „netahali do toho Evropu“. Kvůli tomu se sem trmácel až z Katowic šestnáct hodin v autobuse a dalších šestnáct ho čeká cestou zpátky. Co přesně znamená netahat do toho Evropu, vidí jasně. „Češi by měli stáhnout žalobu na Turów před evropským soudem. Jsme sousedi, umíme si poradit bez něj,“ pokračuje kantor a odborář. 

Na námitku, že se o to Česko snažilo, ale bezvýsledně, mávne rukou. „Kdo ví, jak to bylo.“ Osobně ani nevěří, že skutečným důvodem české žaloby byl hrozící nedostatek vody pro potenciálně třicet tisíc obyvatel Libereckého kraje. „Nedávno jsem se díval na Google mapy,“ říká Lešek Ordon, „a skoro každý domek při hranicích měl bazén. Tak mi neříkejte, že vám hrozí nedostatek vody, když si stavíte bazény,“ řekne.

Sám si česko-polský spor o Turów proto vysvětluje „vyššími politickými a finančními zájmy“. K dovysvětlení ale ani tady není čas. Dav už stojí před kordonem těžkooděnců, kteří chrání české velvyslanectví. Šéf odborového svazu Solidarita Piotr Duda si bere slovo a demonstrující za chvíli na silnici před ambasádou symbolicky vysypou několik kusů uhlí z Turówa. 

Těžkooděnci nakonec potřeba nebyli. Přes úvodní obavy lucemburské policie z možných výtržností k ničemu nedošlo. Petice, kterou horníci předali do rukou českého velvyslance v Lucembursku Vladimíra Bärtla, ale odrážela přesvědčení Leška Ordona a dalších o úkladu proti Polsku. V textu pro „naše české sousedy“ se píše, že kauzu Turów vyvolaly „německé zájmy“ a „někteří čeští oligarchové a politici“. Cílem má být „oslabit stále aktivnější Visegrádskou skupinu“.

„Toto je pro naše české přátele, opravdu. Máme vás rádi,“ opakoval zástupce polských odborářů nad peticí, když ji dával do rukou Bärtla. „Předám ji na ministerstvo zahraničních věcí,“ dodal stručně český ambasador.