Člověk by si myslel, že když ani ne čtvrtmilionové město, počtem obyvatel menší než Ostrava, vysílá svého rodáka do souboje o lídra nejmocnějšího státu Evropy, vzbudí to mezi obyvateli vzrušení a někteří mu možná kvůli tomu i dají svůj hlas ve volbách. Ne tak v německých Cáchách. Město na hranicích Belgie a Nizozemska, kde se narodil a dodnes i s rodinou žije lídr CDU a dlouho favorit na post německého kancléře Armin Laschet, zůstalo ve volební neděli až překvapivě nad věcí.

„Ne, vůbec,“ odpovídá bez zaváhání Lisa, studentka zdejší univerzity, před základní školou v Cáchách, která se na jeden den proměnila ve volební místnost. Dotaz zněl, jestli pro ni v úvahách, koho volit, hrál roli fakt, že Laschet pochází z jejího města. Za sebou má volební plakát CDU s portrétem Lascheta a nápisem „Ein Aachener. Für Deutschland“, volně přeloženo Rodák z Cách. Pro Německo.

„Podle mě jsou všichni v politice zkorumpovaní,“ pokračuje Lisa a odmítá prozradit, komu právě hodila svůj hlas. „Je ale dobré snažit se to změnit,“ říká na námitku, proč šla tedy volit. „Vlastně z toho důvodu je dobré, že se Cáchy taky snaží, byť třeba ne dobře,“ dodá ještě a hodí hlavou směrem k Laschetově portrétu.

Šedesátník, který přichází krátce po Lise a představuje se jako Friedrich Neumann, říká, že jde volit CDU. Německé konzervativce prý volí celý život. Je pyšný na to, že „jeho“ strana a město vyslaly do boje o kancléřské křeslo svého zástupce? „Jsem rád, to je samozřejmé,“ říká Friedrich Neumann. „Ale nijak zvlášť důležité to pro mě není. CDU a jejího lídra považuju za jedno a to samé. Stranu volím kvůli jejím hodnotám,“ dodává Cášan.

Ani ve štábu místní buňky CDU, z níž Armin Laschet vzešel a dodnes tu má přátele, nepanuje atmosféra, která by se vymykala běžnému politickému hemžení během volební noci. Jakmile první prognózy naznačí prohru CDU, a tedy i zdejšího rodáka, desítky přítomných začnou situaci probírat, ale nikdo nevěší hlavu.

Související

Důvod klidu tkví v rozložení sil ve městě po loňských komunálních volbách. Cáchy jsou univerzitní centrum, padesát tisíc jejích obyvatel – více než pětina – jsou studenti a popularita stávek za ochranu klimatu Fridays For Future, která loni pohltila město, se projevila v drtivém vítězství Zelených. Získali v Cáchách 39 procent hlasů. Laschetova CDU skončila druhá, ale s odstupem téměř patnácti procentních bodů.

„Já jsem čekal i horší výsledek,“ říká proto krátce před nedělní devátou večer Constantin Halim, třicetiletý lékař ze zdejší fakultní nemocnice a vnitrostranický poradce CDU v Cáchách, když se skóre pro stranu usadí na 24,8 procenta. Je to o pár desetin procenta lepší než federální výsledek Laschetovy partaje.

„Je možné, že těch pár desetin procenta je efekt Laschet,“ říká Rudolf Henke, poslanec Bundestagu za Cáchy. Před chvílí vešel do místnosti a uznal porážku o mandát v souboji s kandidátem Zelených. Politická kariéra zdejšího internisty po dvanácti letech končí. Henke si vysluhuje dlouhý potlesk ve stoje. „Zaznamenal jsem od místních lidí, že CDU má dobré recepty pro Německo, dobrého kandidáta a že by ho měli podpořit i proto, že je odsud,“ říká Rudolf Henke, „ale zjevně těch lidí nebylo dost,“ dodává s lehkým úsměvem končící poslanec.

„Nervy“ v zásadě nejvíc tekly jen v místě, kde by to člověk nejméně očekával. V malém řeckém bistru mezi činžáky v cášské čtvrti Burtscheid. Vevnitř šest stolů, venku další tři, prostor sotva pár desítek metrů čtverečních.

Vnitřek zeje v neděli večer prázdnotou. Jediný přítomný je postarší muž, který za stolem na počítači sleduje přímý přenos z voleb a nereaguje ani na druhý pozdrav. Jsme v taverně Lakis a tohle je kamarád a pomocník majitele bistra, řeckého Němce Joannise Bitzakise, v jednom.

Podobných bister je ve městě řada, ale jen tohle v posledních týdnech přitahuje pozornost médií – ostatně i teď je tu reportér jedné německé televize. Do taverny Lakis, která leží kousek od jeho domova, totiž pravidelně chodí jíst Armin Laschet.

„Už 29 let,“ říká pak Joannis Bitzakis, když se objeví za pultem. „Jakmile je ve městě, přijde i třikrát či čtyřikrát do týdne,“ pokračuje menší kulatý Řek z obce kousek od Soluně. „Většinou přijede malým elektroautem, sám, bez ochranky a občas zavolá manželce, ať se s ním jde najíst. A střídá pořád stejná jídla: gyros s tzatziki, řecké bifteki nebo mojí pizzu s gyrosem,“ vypráví Joannis.

Interiér bistra ale ničím nenaznačuje, že by tu měli zákazníka, který se stal zemským premiérem a kandidoval na post lídra celého Německa. Joannis na to má odpověď. „Řekl jsem Arminovi před pár roky – už si po těch letech tykáme –, že si sem pověsím jeho fotku na zeď,“ říká Joannis a ukazuje na protější stěnu. „Ale jen když to dotáhne na kancléře,“ směje se Řek.

On sám volil CDU – na důkaz svých slov si otře mastné ruce do zástěry a ukazuje na mobilu fotku zaškrtnutého volebního lístku. „Armin je pro mě pokračování Merkelové. A posledních šestnáct let pod kancléřkou jsme měli dobrý život. Ani hranice s Belgií a Nizozemskem během korony se nezavřely. Všechno běželo,“ zdůvodňuje to.

„Armin je i podobný jako Merkelová. Klidný, s nohama pevně na zemi,“ pokračuje pak Joannis Bitzakis, když vezme objednávku od zákazníka po telefonu. „Myslím, že by z něho byl dobrý kancléř.“

Jeho pomocník mu v té chvíli od počítače hlásí, že to nevypadá dobře. CDU je na druhém místě a zaznamenává historicky nejhorší volební výsledek. „Škoda,“ řekne Joannis. „Tak ho sem holt ještě nepověsím. Až příště,“ dodá se smíchem a jde nasekat libě vonící gyros.