Díky včerejšímu podvečeru v New Yorku se milovníci tenisu mohou dál hádat o to, kdo je nejlepším hráčem všech dob. Kdyby Srb Novak Djoković zvítězil na US Open, nemohlo by být pochyb, že nejlepším tenistou historie je právě on. Do cesty mu ale vstoupil Daniil Medveděv, téměř dvoumetrový vyzáblý Rus, který Djokoviče ve finále jasně porazil a získal svůj první grandslamový titul. Nebýt Medveděva, získal by Djoković kalendářní Grand Slam, tedy vítězství na všech čtyřech nejdůležitějších turnajích v jednom roce. Dost možná by šlo o největší počin nejen v historii tenisu, ale jakéhokoliv sportu.

Djokoviče zastavil Medveděv, tenista dvou tváří – umí být na kurtu ledově klidný a zahrát neskutečné míče i v těch nejvypjatějších okamžicích, aby vzápětí předváděl věci, za které na něj publikum po právu bučí – Medveděv už házel po rozhodčím mince nebo raketou vzteky mlátil do jeho židle. Ukazoval divákům vztyčený prostředníček, jednou byl diskvalifikován za rasistické urážky. Ve finále US Open ale ukázal svou lepší tvář, včetně pokory a uznání vůči soupeři. „Omlouvám se Novakovi, všichni víme, oč tu dnes běželo. Ještě jsem to nikomu neřekl, ale teď to povím – v mých očích jsi nejlepší hráč historie,“ prohlásil Medveděv na kurtu hned po zápase.

Zmínil tak to, na co mysleli úplně všichni – tedy na fakt, že Djokoviče dělila jediná výhra od zkompletování kalendářního Grand Slamu. V dějinách tenisu se to podařilo jen dvěma mužům – Donu Budgeovi v roce 1938 a Rodu Laverovi v letech 1962 a 1969. Z dnešního pohledu ale šlo o dřevní dobu tenisu, kdy se tři ze čtyř grandslamových turnajů hrály na stejném povrchu a konkurence byla nesrovnatelně menší než dnes.

O tom, co by Djoković dokázal, nebýt porážky od Medveděva, vypovídá fakt, že další legendy tenisu, jako jsou Roger Federer, Rafael Nadal, Pete Sampras či třeba Ivan Lendl, se k zisku kalendářního Grand Slamu, ve srovnání s Djokovičem, nikdy ani nepřiblížily. Dost možná tak měl pravdu komentátor deníku Financial Times Janan Ganesh, podle něhož je zisk kalendářního Grand Slamu nejtěžší věcí v jakémkoliv sportu na světě.

Je otázkou, jestli čtyřiatřicetiletý Djokovič ještě někdy dostane druhou šanci. Ale z hlediska pomyslného souboje o auru nejlepšího tenisty dějin v jeho prospěch hraje situace jeho největších rivalů – Federerovi už je 40 a za poslední dva roky odehrál jen šest turnajů. Na to, že ve svém věku a při stále horším zdravotním stavu ještě může vyhrát grandslamový turnaj, by si asi vsadil málokdo. Nadala trápí zdraví celou kariéru, momentálně musí kvůli zranění nohy opět chodit o berlích. Příští rok se jistě vrátí, ale jeho tělo je mnohem křehčí než Djokovičovo.

„Když se podíváte na Federera a Nadala, řeknete si – OK, proč by nemohli hrát ještě rok nebo dva. Když vidíte Novaka, pomyslíte si – ten může hrát ještě 10 let!“ napsala bývalá světová jednička Mats Wilander pro sportovní deník L’Équipe.

Tenis je, jako každý sport, nevyzpytatelný, ale momentálně se zdá být naprosto reálné, že Djoković může vyhrát ještě několik grandslamových turnajů. Nyní jich má 20, stejně jako Federer a Nadal. Všichni tři šampioni tak na tom jsou z hlediska té vůbec nejdůležitější tenisové statistiky stejně. Zdá se ale, že čas a fyzický stav pracuje pro Djokoviče.

Spoustě tenisových fanoušků se to nemusí líbit. Také Djoković, podobně jako Medveděv, je pověstný občasnými záchvaty zlosti a výlevy, které byly na kurtu běžné v dobách Johna McEnroea, ale nikoliv klidných tenisových gentlemanů Federera a Nadala. Když je Djoković na kurtu, snad všude s výjimkou jeho rodného Srbska fandí publikum jeho soupeři. A často velmi hlasitě. Prohrané finále US Open proti Medveděvovi bylo výjimkou a Djoković také po zápase divákům za podporu dojatě děkoval. Srbský hráč prostě v popularitě nikdy nedostihne elegána Federera a pokorného, vždy zdvořilého Nadala. Z hlediska úspěchů ale před nimi dost možná už brzy bude.

Daniil Medveděv patří k hráčům, kteří tomu mohou zabránit. Nebyl od mládí kometou jako třeba další silný představitel mladší tenisové generace Alexander Zverev. Do hlavní soutěže grandslamového turnaje se poprvé kvalifikoval až v 21 letech – sláva budoucích šampionů obvykle začíná podstatně dřív. Za posledních několik let se ale neuvěřitelně zlepšil, přičemž důvodem je podle něj svatba – svou ženu Dariu si vzal v září 2018, když mu bylo 23 let. „Než jsem ji požádal o ruku, byl jsem na žebříčku na pětašedesátém místě. A během 10 následujících měsíců jsem vyhrál dva velké turnaje a dostal se do první desítky,“ prohlásil. A neopomněl dodat, že spokojený vztah mu pomohl taky k vyšším výdělkům.

Kdyby se tenis kdysi nedělil na profesionály a amatéry, měl by Rod Laver ještě mnohem víc úspěchů, než kolika dosáhl. Kdyby byl Rafael Nadal aspoň tak zdravý jako Djoković, dost možná by vyhrál o několik grandslamových turnajů víc než současných 20. A tak dál. Ale v tenise, stejně jako v žádném jiném sportu, se na kdyby nehraje. A tak platí, že Medveděv teď sice Djokoviče zastavil, ale dost možná jen oddálil nevyhnutelné – tedy dobu, kdy bude možné na základě počtu úspěchů na těch nejdůležitějších turnajích prohlásit, že Novak Djoković je nejlepším tenistou všech dob. Nehledě na to, že má Djoković s oběma ultra-rivaly pozitivní bilanci – nad Federerem vede ve vzájemných zápasech 27:23, nad Nadalem 30:28.