Když pravěký medvěd vykonal potřebu, netušil, že rozpoutá revoluci ve výzkumu DNA. Vědci mluví o „přistání na Měsíci“

Pokud chcete potěšit evolučního biologa, dejte mu DNA. Genetická informace – ať už živočichů, rostlin, hub nebo mikroorganismů – je oblíbeným zdrojem informací o evoluci daného druhu. Pokud je kompletní, obsahuje vše, co ke studiu historie druhu potřebujeme. Je to poznávací značka a zároveň návod, ze kterého lze vyčíst, o jaký organismus se jedná a komu se podobá, kdo je jeho příbuzný nebo třeba, kdy se na Zemi objevil. 

Minulost ovšem DNA nepřeje a najít zachovalou genetickou informaci, v níž si lze číst jako v knize, je velká vzácnost. Doposud jsme tak byli při studiu té nejdávnější minulosti odkázáni především na analýzu kosterních pozůstatků a zkamenělin, jež se náhodou dochovaly až do dnešních dnů a některý z výzkumníků měl to štěstí, že je našel. DNA se však zachová jen ve zlomku z nich. 

S posledním výzkumem světoznámého dánského vědce Eske Willersleva by se však evolučním biologům mohlo zablýsknout na lepší časy. Tento genetik a ekolog působící na univerzitě v Cambridge přišel s metodou, jak při hledání starých záznamů genetické informace nebýt odkázán jen na nespolehlivé fosilie a pomoci si jiným, daleko obyčejnějším způsobem. K důležitému objevu mu přitom pomohl dávný medvěd baribal z mexické jeskyně.

Jeskyně vydala další tajemství 

Cueva del Chiquihuite je významným paleolitickým i archeologickým nalezištěm. Nachází se ve výšce 2740 metrů nad mořem v pohoří Sierra del Astillero na území státu Zacatecas v severozápadním Mexiku. A právě v rozsáhlé jeskyni Chiquihuite si před 16 000 lety předchůdce dnešního medvěda baribala odskočil vykonat potřebu.